« Úvod | Osvětim... »

matka??

moje vlastní matka mě v podstatě srazila na kolena.... kdykoliv na ní pomyslím, je ve mě obrovský smutek a zároveň vztek...
A přitom jsem naplno schopna přiznat, že jsem si přávě takovou matku vybrala.... uvědomuji si, že jí nemám posuzovat, a že mohu jen přijmout a respektovat její pocity...
říká se "Kde nic není, ani smrt nebere...."


Poslední dobou chodím často do lesa.... hub už mám půl mrazáku a tak co nasbírám už jen rozdávám...
proto jsem se rozhodla jet k rodičům...
pozvali mě na oběd - poslední dobou jsem sama doma a tak si ani nevařím, a tak bylo pozvání na kachnu se zelím a bramborovým knedlíkem víc než vítané.
Vše začlo vlastně nevinou větou, kdy matka řekla, na konto babičky, že ta "bába" nemá ráda vůbec nikoho, ani sama sebe...
Na to jsem já reagovala (blbou) otázkou (no kdo chce kam) "A koho máš ráda Ty?"
Odpověděla "svojí kamarádku Mílu, svojí kamarádku Jarmilu, svojí kamarádku Marušku, svojí kamarádku Helenku a ještě další Jarmilku"
Ano, moje matka vyjmenovala pět svých kamarádek...
v jejím seznamu nefiguruju ani já, ani moje sestra, ani můj otec (tam by se to dalo pochopit, sice s ním 40 let žije, ale jsou rozvedení), nefigurují tam ani vnoučata... prostě nikdo z osob, které by někdo téměř automaticky očekával....
Už dávno vím, že mě moje matka nechtěla, ale i přesto mě měla...Když jsem prošla tou první regresí, kdy jsem si vybavila její pocity v těhotenství, tak jsem to zároveň přijala jako určité vysvětlení toho, proč se chová jak se chová... Předtím byl ve mě pocit, že já nemám "problém" s matkou, ale že "ona má problém se mnou" a chtěla jsem přijít na to proč...
Takže si asi říkáte, proč jsem tam blbá,že jí ještě položím otázku koho má ráda... že mi vlastně nestačí, jedna rána do srdce, že ještě tím zabodnutým nožem otáčím, aby to ještě víc bolelo,....
No to sem prostě Já....
Krom toho, nemůžete někoho vinit z toho, že neumí něco, co sám nedostal a neprožil... tím myslím, když i ona měla matku, která jí neměla ráda... na druhou stranu, je ve mě i pocit, že jsem tohle prokletí své ženské linie prolomila, protože já svoje dítě miluju.... moje dítě dostává lásku.... nepovažuju se za dokonalou matku,ale tohle je něco,co vím, že "tam je"

ten den to nebylo všechno....
Moje matka pokračovala tím, že začla nemístně řešit moje rozhodnutí ohledně něčeho co mi dala v roce 2004.... pokud se rozhodnu,že bych to chtěla prodat, chce to zpátky...
Dar nedar...
Já to mám s dárky tak, že je dávám jen, když je dát chci, a nic za ně nečekám, a rozhodně bych je nikdy nechtěla vracet zpátky... a je mi jedno co s nimi obdarovaný udělá... Sama, když dostanu něco, co vím, že nebudu používat a nehodí se mi to, přijmu to, ale zároveň vnímám právo udělat s tím dárkem co chci - třeba i to, že ho že ho dám někomu, koho vím, že by potěšil... Proto i tohle její sdělení je tak trochu bolavé... a v zásadě odmítám její žádost a spíš její potřebu se mnou manipulovat a ovlivňovat to jak žiju, jak chci žít, a co chci dělat... rozhodla jsem se, že jsem jednoduše přijala její dar, že jí nikdo nenutil mi něco dávat, a tak je tedy na mě co já dál udělám... Nenechám svoji matku zasahovat do života, i když jsem dávno dospělá... Její vlastní matka (moje babička) s ní vlastně manipuluje dodnes...
babička je hlavní příčinou toho, proč moje matka žije dál s mým otcem, i když jí to už mnoho let táhne někam jinam... ona je příčinou toho, proč vždycky na pár dní odjede, ale přesto se vždycky vrátí zpátky...
Takže asi je čas na to být vděčná i sama sobě, že já tohle mám jinak... že se dokážu vykašlat na to, že někdo, kdo nedokáže žít svůj život tak jak by sám chtěl, chce i mě vidět nešťastnou a trpět...
A zároveň jí- jim odpouštím, že to má jak to má, vybrala si to. Já volím jinak a přijímám plnou odpovědnost za to, jak žiju.

27.07.2012 09:02 | Autor: Petra Angela | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se