« Úvod

o pohřbu a umírání

Pohřeb...
vždycky když sem odjížděla na některou ze svých cest (Indie, Peru...) tak kromě pojištění jsem posílala i instukci o tom "jak to chci"

takže takové "zpopelnit a bez obřadu"

Poslední smrt v rodině mě utvrdila v tom, že netoužím po pohřbu... S nebožtíkem se lidi mohou rozloučit i bez šaškování ve smuteční síni... V podstatě netoužím po tom, aby někdo smutnil víc, než je třeba a prožíval ten stres ve smyslu toho, že musí třeba nezvladatelně brečet před lidmi... v celém tom smutku prožít 100 podání rukou od lidí, kteří "mrtvolu" znali...

Poslední pohřeb jsem se neustále kousala do rtu,aby nebylo slyšet jak nahlas brečím... přitom se se mnou strejda přišel rozloučit už den po smrti....
K čemu pohřeb? lidi co vás mají rádi. vám to mají dát vědět za života... po vašem odchodu už je tak nějak pozdě... k čemu dřevěná rakev, k čemu několik věnců za 3000 Kč... a celé to cca půlhodinové divadlo stojí vaše pozůstalé dalších 30tisíc...
O to fakt nestojím.... pro ty kteří mě měli rádi - ty si na mě vzpomenou kdykoliv budou potřebovat.... a ty co ne - ušetří si laciné předstírání nečeho, co není a nikdy nebylo....

A dokážu si představit smysluplnější využití prostředků za pohřeb... nechci mít ani hrob... k čemu ti svíčky... k čemu ty květiny.,. proč chodit na místo, které je plné kostí anebo popelnic... ty duše už tam přeci dávno nejsou, na hřbitově už kromě kusu kamene, malé popelnice s popelem nikdo na nic nečeká...
proč tam chodit? opět "waste of time, waste of money"
je to stejné jako chození do kostela... to z vás taky svaté neudělá... pro promluvy s Bohem nikam chodit nemusíte... kostel je jen krásná budova... pokud se tam mnoho let chodilo hodně lidí upřímě modlit, tak tam může být i krásná energie....
ale pro to rozloučení s odcházející duší....

Stačí jen tichá vzpomínka a rozloučení v mysli... A popel? popel ten jednoduše někde vysypte... je úplně jedno kde...

V bibli se píše něco ve stylu - prach jsi a v prach se obrátíš... a proč tedy nevysypat prach.... kamkoliv....

Ať odpustí mi všichni, kterým jsem kdy ublížila...žila jsem tam jak jsem žila... nepotřebuji, aby to někdo soudil... odsoudila jsem se sama....

03.08.2012 05:52 | Autor: Petra Angela | stálý odkaz
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se