« Úvod | Line předků.... »

Píšete si deník?

Píšete si deník?
před pár dny se mě někdo na to ptal na FB
Je blog deník?
Já blog vnímám jako deník... Tím, že píšu všema 10ti se mi píše mnohem rychleji na web než kdybych měla psát do sešitu a "rukou", zároven vše je čitelné a přehlednější...
Tenhle blog už píšu pár let... proto mám cca 300 příspěvků - možná i víc...... některé své příspěvky zveřejňuji jiné zůstávají skryté pouze pro mou potřebu.

Poslední dobou nejsou mé příspěvky tak četné jako dřív, a je to hlavně proto, že tak nějak "nestíhám" a zabrala jsem se hodně do tvoření andělských šperků....
Tady něco málo pro ilustraci, z toho co tvořím...
http://angelaaa.rajce.idnes.cz/Vyrabim_Andilky_II/

ale zpět k deníku - vznikl vlastně "náhodou"... kdysi jsem měla profil na seznamovacím servru Štěstí a ten měl tu úžasnou možnost převést mé příspěvky "sem"....
a i když už dávno nemám potřebu hledat "štěstí", tak jsem za tenhle vesmírný dárek ve formě blogu šťastná:-) a děkuji za něj... vnitřně jsem naplněna vděčností.
Je to určitá forma "terapie" vypsat své pocity... a čas od času se vrátit v čase a podívat se trochu do minulosti:-)
a vidět své úspěchy i pády...
Věci se dějí... jsem šťastná...
Minulý týden jsem stihla jít na Duška, který v kostele Šimona a Judy uváděl Thu-Hien, spirituální učitelku, která zpívá andělské písně a vydává andělské léčivé zvuky... byla to jedním slovem "nádhera".
Pak jsem strávila den na setkání trenérů u Písku... potkala jsem Radka - úžasnou lidskou bytost... a užila si den plný dikšování...
Další den jsem byla na velkém óm healingu v Praze, kde byl i satsang s 2 swamíni.... takže další krásný zážitek a den...
Jsem šťastná, že žiju a jsem součástí této úžasné doby...

Další den jsem strávila plánováním jedné velké akce pro 500 lidí, kterou budu v Pze pořádat v lednu...

Mohla bych se utápět ve smutku... být nešťastná... zoufalá... ale nějak to jde mimo mně... Nebaví mě lidi, kteří mají potřebu mluvit mi do života.... nerozumím jejich potřebě mít všechno "ve škatulkách" a je mi líto toho, že nepochopí, že mohu mít holt určité věci jinak než oni...
že někdy skutečně může mít někdo něco "úplně jinak"
Netvrdím, že tj špatně nebo že tj dobře... Já to mám, jak to mám...
A vlastně je mi jedno i to, že mohu být 1 z milionu co to má úplně jinak, než je obvyklé...

A rozhodla jsem se to jen pozorovat... a čekat na to, co se ještě stane...
S vděčností musím poděkovat Vesmíru... Bohu... prostě "tomu" něčemu co je tak nějak inteligentní... a co se s tou úžasnou vesmírnou inteligencí o mě tak krásně stará... překonávám všechny své strachy... a zjistila jsem, že to je tak dokonalé, že mě to vlastně nenechalo "padnout na dno"... že se vždy spustí úžasné mechanismy a já jsem dál "zachraňována".

Nemám potřebu řešit za druhé jejich problémy a dávat jim nevyžádané rady do života.... Kdo chce pomoct najít řešení, tak o to požádá a svůj problém řeší, a kdo ne, ten nic nepotřebuje... A přijímám fakt, že každý jsme si vybrali ty svoje lekce a svá "učení" - to co se potřebujeme naučit, pochopit, co potřebujeme zpracovat....
Přišla jsem na to, že nikdy nikdo jiný než vy samy nemůže vědět, co jste prožili, a co cítíte... a proč se potřebujete učit "právě tohle" a proč vám trvá několik let nebo i několik životů,než pochopíte "to" či ono....
A vlastně se i těším na to co se neučím v momentě, kdy takhle moje "zkouška", která již trvá skoro půl roku, bude za mnou... ale musím přiznat, že tak nějak dílky zapadají do skládanky, kterou tvoří celkem náročně životní puzzle:-)

13.11.2012 20:29 | Autor: Petra Angela | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se