« Úvod | co je u mě nového »

Osvětim...

Někdo by si mohl říct, že už zazvonil zvonec... a žili šťastně až do smrti...
bohužel ne... i přes relativně spokojený život neustále něco řeším...
Dál jsou mým velkým učitelem vztahy...
Ten partnerský je harmonický... vdala jsem se... jsem těhotná... a šťastná...
Moje dítě je vysoká duše... už s námi několik týdnů komunikuje... tedy se mnou a s mým mužem... no a občas taky s kamarádkou Mirkou... to tedy jen když nechci něco slyšet:-)
Mirka je můj velký učitel, který je schopný se navnímat na různé energie... ale o tom jindy...

Asi před rokem jsem si všimla nabídky slevového portálu na výlet do Osvětimi se slevou... uff... říkala jsem si, co za blázna pojede na výlet zrovna tam...
a uplyne pár měsíců a na tento výlet se vydávám i já... a to dokonce těhotná... s celkem jinými souvislostmi a s docela jiným posláním...

Příběh se začal odvíjet během války...
rodina Knappů - otec Alexander a matka Marta má 17 letého syna Reného, který pochází z Alexandrova prvního manželství... Marta čeká dítě... je válka... a Hitler už pořádá své hony na vyhlazení Židů... protože je Marta těhotná nemohou utéct hned... musejí počkat až se dítě narodí a trochu povyroste... protože vědí, jak by němci naložili s kojencem, kdyby je chytli na útěku...
Tedy pro ty co netuší - prostě by s ním flákly o zeď a bylo by... no tedy spíš nebylo:-( drsná realita, kterou Knappovi znali...
proto čekali až se jejich dítě narodí a bude mu alespoň rok...
To se psal rok 1942
židi dostávali plynule výzvy k odsunu a žili tak v neustálém strachu...
v roce 1942 všechno v Praze prodali a pokusili se o útěk... bohužel ten kdo jim měl k útěku pomoct a komu také zaplatili je zradil...
a tak došlo k tomu, že aby Alici zachránili, když věděli, že neuniknou, položila ji Marta na lavičku na nádraží...

Alice tak skončila v pražském nalezinci poblíž Karlova náměstí... zbytek rodiny Němci chytili a odvezli mučit a vyslýchat... a nakonec skončili v Terezínské pevnosti...
Marta kontaktovala dopisem příbuznou v Praze, která byla také židovka, ale žila s křesťanem... vzít se tito 2 lidé nemohli, neboť tomu bránila rozdílná víra... a tak ani tako židovka nebyla v bezpečí... V dopise jí vylíčila co se stalo, kde Alici nechala a tak ji mohla příbuzná najít... Marta ji také požádala, aby Alici koupila něco teplého na sebe...

A tak se malá Alice se tak dočkala identifikace a dodnes má 2 rodné listy... jenže tak Němci věděli, že i Alice je žid...
Proto i Alice putovala do Terezína... do ghetta... kde žila až do konce války...
ze stovek dětí se jich dočkalo konce války 7...
měla štěstí... byla tzv. "ukázkové dítě" protože byla hezká...
Na konci války ji chtěli adoptovat - odvézt sebou do Ruska ruští vojáci... nicméně dostala paratyfus... na tyfus a paratyfus umíraly stovky lidí...
ona přežila...
Marta, Alexander i René zemřeli v roce 1942 Osvětimi.... Alice má jejich úmrtní listy...
Jelikož nebylo Aliciným osudem skončit v Rusku... adoptovala ji po válce jiná rodina... rovněž s židovskými kořeny, nicméně tohle náboženství už se v rodině neudržovalo...
Nová maminka nemohla mít děti... a tak se příběh psal dál...
Nová maminka Alici zemřela v jejích patnácti... nicméně Alice tuto maminku vnímala jako "mámu" tu první, která jí dala život si nepamatovala... má její obrázek... i tatínka a bratra... ale vlastně je skoro nepoznala...
Alice se rozhodla vystudovat na zdravotní sestru, kterou pak v různých variacích - zdravotní sestra - dětská sestra v jeslích dělala až do důchodu...
Tatínek vdovec si záhy našel novou mladou ženu a Alici vlastně ponechal svému osudu a internátu... a tak to neměla lehké... Alice se zřekl... a později emigroval a s touto ženou měl 2 syny.

Ve svých 18 potkala Miroslava... se kterým časem založila rodinu.... a narodil se první syn Miroslav.... za 2 roky na to druhý syn Pavel... a až o 15 let později po Mirkovi se narodil můj manžel Jan...
Židovští předci zůstali v jejím srdci zapomenuti...
Je s tím spojen velký příběh jejího života a také mnoho bolesti... proto to chápu...
Jenže když neuctíváte své předky, tak od nich nedostáváte energii... a oni si vždy stejně najdou cestu "jak se připomenout"... a tato cesta nebývá "hezká"
a proto paradoxně Alice zažívá další a další trápení...

Můj muž Jan to díky konstelacím pochopil... a dítě, které čekám, si také přálo, aby byli předci uctěni...
Došlo totiž k jejich totálnímu vymazaní... jediná Alice je z celé rodiny zapsaná v Terezínské knize... kniha, vlastně takový seznam lidí co prošli Terezínem...

Proto jsme doma nasbírali kamínky a jeli jsme naše předky do Osvětimi uctít... židé si nosí kamínky na hřbitovy... nicméně oni hroby nemají... zemřeli mezi miliony lidí právě tam...


Alice vždy připomínáním jejího životního příběhu trpí... velmi ji to bolí... nicméně když se mě jednou ptala "proč mě tam maminka nechala, proč mě nevzali sebou a nezemřela jsem s nimi?"
Odpověděla jsem jí na to: no přece, abys nesla život svého rodu dál... Máš 3 syny... oběť tvých rodičů nebyla marná...




























26.11.2013 18:07 | Autor: PETRA | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se