« Úvod | Osvětim... »

setkání

Žádná setkání v našem životě nejsou náhodná… pokud se s někým setkat nemáte, tak se prostě nesetkáte…
O víkendu jsem zvládla nejen festival, ale i oslavu narozenin našeho kamaráda.
Na oslavě bylo kolem 15 lidí… s několika jsme se již znali…ale potkala jsem další úžasné lidi… nějak to dopadlo, že nás tam bylo hodně a vedle mě seděl Mára se svým přítelem… Máru jsem několikrát za poslední rok potkávala různě na festivalech… v divadle, v indické restauraci… a tak nějak jsem nechápala proč zrovna jeho potkávám… po té sobotní oslavě mi to došlo… Já se měla setkat s jeho partnerem… s Dušanem…
Mára si přes léto udělal kurzy na kineziologii a je na něm vidět jak se najednou úplně prozářil… nevím tohle se asi stává, když ta naše duše tak nějak zjistí proč tady je… najde ten svůj smysl a naplňuje jí to… Já se ne vždycky cítím úplně dobře, když se mám bavit s někým koho vůbec neznám… ale s Dušanem jsme hned našli společné téma a hodně jsme se nasmáli… prostě bylo to takové to setkání, kdy máte pocit, že se s tím někým nesetkáváte úplně poprvé… že naše duše spolu komunikují i mimoslovně… bylo mi vedle něj strašně dobře… prostě on je úplně úžasná lidská bytost… Plus jsme si navzájem ukazovali takové ochutnávky z toho co děláme… já jsem jim udělala ukázku svého léčení… M mně kinezku… no a Dušan mi nabídl, že mi namaluje automatickou kresbu na vztahy… protože vycítil, že mi tak nějak v jednu chvíli bylo smutno, že jsem tam mezi těmi páry sama… no a výsledek? Namaloval – a v podstatě potvrdil můj výklad z karet i to co už vnitřně vím… už to nebude dlouho trvat a někde náhodou najdu toho svého dvojníka… tu svojí druhou polovinu se kterou mi bude opravdu dobře.

A nesmím zapomenout, že mi opět bylo úplně neznámými lidmi sděleno opět tohle poselství… poprvé mi bylo sděleno poté co jsem ležela ve DK v nemocnici po autonehodě v březnu 08. Tam jsem byla na pokoji s pěti dalšími dámami – věkově tak 50-85 a celkem jsme si rozuměli… já jim i přes to co bylo mně radila jak na jejich nemoci z pohledu čaker – a barev… no a taky jsme si povídali a smáli se… když jsem po dvou dnech odcházela, tak mi jedna z nich řekla „zůstaň taková jaká jsi a dál se hodně směj“ já v té době měla obrovskou modřinu kolem břicha a roztříštěný nos, ale i tak jsem nic nevzdala a dál zůstala v podstatě bojovníkem i když v té chvíli se šrámy z boje
No a stejná slova mi řekla jedna blond paní – kamarádka oslavence „dál se tak úžasně směj “. Takže děkuji, budu se smát dál... a doufám, že bude čemu...
Krásný den:-)



04.11.2009 10:57 | stálý odkaz
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se