« Úvod | Osvětim... »

regrese... nalezení souvislostí...

regresí jsem se dobrala k zajímavým poznatkům...
vzpoměla jsem si cca na 5 minulých životů v jednom sezení...

řešila jsem vztahy se svojí matkou... a bylo to hodně zajímavé... v podstatě ona jen opakovala model babičky a já zas opakuji už jen částečně model své matky, protože jsem se z toho poučila.... já totiž nemám problematické vztahy s matkou... ale prostě citím, že ona má problém se mnou... a tak jsem chtěla znát příčinu... a teď ji vím...
Moje matka mě nechtěla, já jsem ale věděla, že mám být právě sní... Chtěla jsem být právě s ní.... byla jsem během svého pobytu u ní v bříšku postupně tak zklamaná, že mě nechce, až jsem rezignovala... na život ne... ale na ten její negativní pocit... prostě jsem ho přijala... nechceš mně? no a co... však ono to nějak bude... no a pak jsem se narodila... opět žádná radost, že mě mají... byla jsem úplně opuštěná... teda asi sem nebyla sama, ale cítila sem se tak... no a co jsem vyvedla? řekla jsem si, jooo tak mami, ty mě nechceš, no tak dobře, tak já ti teď dám pořádně zabrat! a dát jí zabrat, jsem si dala za úkol hned po narození... a dávala jsem jí zabrat ještě cca dalších 14 let... než jsem z toho prostě vyrostla...
i když jak to vidím teď, tak mohla dopadnout hůř, ona i já...
ale chtěla jsem vědět jak to vlastně je... vím, že táta mě chtěl a táta mě rád má... ať už se tenkrát těšil nebo ne... ale u ní jsem vnitřně věděla, že je tam něco špatně... Ale nezazlívala jsem jí to ani tenkrát ani teď... chápu to... její matka jí také nechtěla...
Moje dítě je chtěné... jen jsem od těch svých žen zkopírovala ten vztah k mateřství... svoji dceru miluji, ale mateřství mě nenaplňuje... a ano, matka ani babička nedokázali svému dítěti dát lásku... a tohle mám jinak... nejen že dokážu,ale i dávám...
A ano mami, vychovala si mě k samostatnosti, což jsem ti vděčná... a mám ještě další poznatky ohledně toho co se máš naučit ty ode mně... ale to je privátní... a obávám se, že tj něco co nebudeš chtít slyšet...

a kam až mě zavedly mé vzpomínky??....
aneb za hranicemi tohoto života...

15. století.... život osamělého jedináčka na zámku, který nalezne možnost úniku ze samoty a opuštěného dětství až s možností sňatku... a v zápětí umírá...co jsem si s toho odnesla? nikdy už nechci být jedináčkem...bylo mi moc smutno... moje rodiče tenkrát nemohli mít další děti...

17. století... tady jsem se potkala se svým současným tatínkem... prostě byl můj tatínek i tenkrát... ale jen krátce... měla jsem macechu, která po něm zdědila majetek a jeho dítě (mně) postupně utýrala hladem... zavírala mě do sklepa a nedávala mi najíst... a když dávala tak jen chleba... důvod? peníze... byla hrabivá... a kdo byla ta macecha?? koho jsem v ní poznala ze svého současného života??
moje babička Květoslava... matka mé matky... zvláštní, že jsem jí to tenkrát neměla za zlé... prostě jsem jí nechala... nijak sem o nic nebojovala....
a táta? ten jí v tomto životě nemá rád... no asi ví proč, že?? kvůli mamonu zabila jeho vlastní dítě... a tím se asi i vysvětlilo proč sme jí celé naše dětství říkali "bába"... druhá babi byla "babička"


... století už nevím... místo Irsko... sice v Irsku,ale nebyla jsem zrzavá... nevím proč mě to potěšilo:-) byla jsem blond.. modrooká... krásná...
manželkou zrzavého horníka.... měli jsme postupně 14 dětí... prostě jsem žila normální život jako všichni kolem... první dítě se mi narodilo ve 14ti... každý rok přibylo další... jedno, jednou i dvojčata... ne všechny děti mě přežily... ale v 35 umírám vyčerpáním... byla jsem na vše sama, manžel jen pracoval anebo chlastal... jako všichni kolem... všichni měli stejný model... žena= matka, život v bídě... muž se dřel v dole a co mohl to propil...
Co jsem si z toho odnesla?? už nikdy nechci mít tolik dětí...
:-) no vážně 14 je zbytečný luxus:-)))), že jo?
Ještě další souvislost, která mi došla o něco později... tím manželem byl JT. Proto když jsme se letos znovu setkali, tak JT už chápu tvou potřebu "užít si"... se 14ti potomky to určitě o užívání si moc nebylo...A tak ti děkuji za to setkání... tvá nynější podoba mi i teď do toho Irska prostě zapadá... proto mé prožitky a možná i ty tvé byli tolik intenzivní... my dva jsme to už prostě měli tak nějak natrénované... za 20let společného života..., že? toužila jsem být s tebou partnerka zas... ale ty cítíš,že to tak být nemá... a proto sbohem lásko... i naše poslední setkání mi nesmírně dalo...děkuji.

Děkuji hlavně paní Haně,své dnešní průvodkyni regresí.

18.11.09
spoustu věcí mi postupně dochází a dobíhá… třeba i pocitově jiné životy mi docházejí… a nalézám odpovědi i na takové to různé „proč“


14.11.2009 18:16 | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se