« Úvod | Osvětim... »

Peru - odjezd z Prahy směr Mnichov... Atlanta... Lima....

11. ledna
Jsem mírně nervózní z toho, že nevím kdo se mi bude starat o kočky a o psa... Přitel se mi několik dní neozval a pak napsal, že je se zápalem plic v nemocnici...když hledám náhradní variantu, tak se najednou ozve, že se o ně postará a že pro ně dojede... mám o něj strach, ale cítím úlevu, že o ně bude postaráno....
V průběhu dne na mě padá smutek z odjezdu... nevím proč protože jsem se celou dobu moc těšila...
Loučení s přítelem ani jeden z nás nezvládá, mám slzy v očích a jsem ráda, že loučení neprodlužuje, vezme zvířata a odjíždí... brečím ještě v průběhu celého večera... proto radši odjíždím na nákup do tesca - koupit jídlo na cestu... Večeřím a dobaluji zavazadla. Hlavně abych nic důležitého nezapoměla... i když moje matka tvrdí, že nejdůležitější je vždy mít pas a peníze, ostatní už si člověk obstará... Letím přes USA, takže mám ještě ESTA... Venku je sněhová kalamita... sníh jsem poctivě odklízela už několik dní, jen abych měla jistotu mobility... naší ulici bohužel neprotahují technické služby a tak když by sněhu bylo hodně, tak bych se nikam nedostala...
Dobře to dopadlo... na Hlavní nádraží se vezu sama svým autem a můj Ex ho veze zpět ke mě před dům...
tam už se po chvíli setkávám s dalšími 10 spolucestujícími....

23:45 odjezd z Hlavního nádraží mikrobusem směr letiště Mnichov.
Před hranicemi rozesílám ještě rozlučkové sms... hlavně pro Vendy, o kterou se bude starat její otec... dojdu si na WC a prohodím pár slov s ostatními... jinak jízdu prospím...
Jsme tam brzy - už ve 4:45, letíme až v 10h.
Setkáváme se s druhou částí naší výpravy, která letí jiným letem přes Madrid - tedy spíš neletí... jejich let má 3 h zpoždění... my letíme na čas. Dokonce k nám na letišti před odletem promlouvá kapitán - typický Amík - ale je milý, oznamuje, že v Atlantě budeme určitě min. o hoďku dříve a že nám to určo nebude vadit... Na letišti se všichni seznámíme a potykáme si... Mám problém si zapamatovat všechna jména...
vyžádala jsem si u přepážky sedadlo do uličky, abych pak nemusela v případě potřeby někoho spícího přeskakovat... a dostala jsem sedadlo vedle M - je z vých. čech, je mu kolem padesátky a je moc fajn... Cestou bylo docela dost turbulencí... hraju hru Chainz... něco jako tetris, téměř celý let - dokud nenahraju rekord a nezavařím obrazovku:-) krám jeden... přestalo to fungovat...Ve 2:30 (místního času) přiletíme do Atlanty. Přistání v USA je hladké... letiště je celé ve výstavbě... Musíme vyplnit 2 formuláře a snímají nám otisky a duhovku... dokonce nás zouvají i z bot... Letiště je obrovské... je to zde rozdělené na 6 částí... propojené vlakem... Máme přes 2 h čas. Dáváme si zmrku v Mc... V letadle do Limy sedím vedle peruánců... Let do Limy trvá 6 a půl hodiny. Zavazadla nám poslali přímo z Mnichova až do Limy...
V Limě na nás čeká Hana - asistentka PCH. Měníme si peníze. Kurz je 2,785/1$.
Vyměním si jich 300. Pak jedeme asi hodinu busem do Limy do hotelu. Tento autobus s námi pak bude cestovat ještě několik dní než odletíme do Tarapota.
V hotelu dáme sprchu a jdeme spát...
Ráno nás čeká snídaně - čaj, míchaná vejce, houska, máslo, marmeláda a džus vymačkaný z ovoce (freshík).
Skupina, která letěla přes Madrid dorazila prý až v 6,30 ráno a bez zavazadel... - ty seženou až za 2 dny... docela síla... aby mohla Hana zavazadla pro všechny vyzvednout, a abychom mohli pokračovat plynule dál, tak bylo potřeba,aby všichni kdo zavazadlo nemají, došli k notáři.Tam po nich kromě podpisu chtěli i otisk prstu:-).
Bohužel se nedostaneme na net... a mě a několika dalším nefunguje mobil... i přesto,že mám roaming a ptala jsem se u svého operátora, tak mobil nejde... je to aparátem - ten nemám něco co je v Americe třeba... no co... přijímám to... všechno má svůj důvod a tak teď 3 týdny kromě pár okamžiků nejsem ve spojení...

04.02.2010 13:27 | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se