« Úvod | Osvětim... »

26.1.

Usiluji o to, dostat z M tu jeho uzavřenost... občas mu nastiňuji své úhly pohledu... pobízím ho, že má jít za tím co chce, vzít si po čem jeho srdce touží..., bez ohledu na to co se stane...
nebát se kroku do neznáma... jel sem s nějáký záměrem... stejně jako všichni ostatní... každý jsme měli nějáké cíle... uzdravit se... odblokovat se... zvýšit své schopnosti... a já od našeho setkání cítím, že ho mám něco naučit... zárověň zjišťuji, že se mohu hodně naučit já od něj... občas jsem nepoučitelná... ale na M mi záleží... zvláštní... je o generaci jinde a přesto mám někdy pocit, že v mnohém mohu být ta zkušenější já... že zatímco já jsem schopna pustit své emoce ven, tak on je v sobě urputně drží... a zároveň s tím bojuje...cítím to velmi intenzivně... je to jeden z mých úkolů tady... řekl mi,že jsem čarodějnice:-)... v jistém smyslu má pravdu... byla jsem... a asi stále jsem... jsou věci, které nelze změnit... naše minulost je naší součástí... my jsme součastí naší minulosti, ale musíme žít přítomností... M život je příliš krátký na to, abychom ho přežívali... vem si po čem toužíš a žij! když si to nevezmeš ty, vezme si to někdo jiný... kdo stál a nic nechtěl a nečekal - ten stojí, dál opodál....

I přesto, že jsem mu ublížila, tak se ke mě chová naprosto úžasně... mám ho ráda... včera jsem k němu vysílala prosby o odpuštění...
velmi ho obdivuji - ten jeho "higher level"... přesto spousta věcí mezi námi zůstává nevyslovena... a mrzí mě, že jsem ho zklamala... ale stalo se a nemá cenu si teď sypat hlavu popelem...
sám uvedl, že "to" bylo rozhodnuto již v Praze... když se nad tím zamyslím,tak mi dojde, že má pravdu... :-(
Následnému chování třetí strany se už jen směju... ten člověk se chová jako malé děcko, kterému uplavaly hračky do kanálu... ačkoli se s ním nebavím a jsem s M,protože s ním chci být, tak on rozehrává nějákou zoufalou a trapnou hru... M mě varuje, že si mám dát pozor, že umí číst mé myšlenky.... ale já jím pohrdám a nebojím se ho... a asi i chci aby věděl, že o něm smýšlím jako o zoufalci... jeho následné činy ve mě vyvolaly pouze trpký úsměv a možná ho i polituji, že je něčeho tak trapného schopen... udělala jsem v životě ledaccos, ale k tomuhle bych se fakt nikdy nesnížila...
až poslední den v Limě se dozvídám,že z toho co dělal šťastný nebyl... nezbývá tedy než ho opravdu litovat.



05.02.2010 20:40 | stálý odkaz
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se