« Úvod | Osvětim... »

z Limy zpět do Evropy...

R - který byl velmi přátelský je dnes smutný z loučení se šamanem... nevím co ho to popadne... asi mu vadí, že mám dobrou náladu... letím s poslední skupinou- já a 5 chlapů....Hana tu zůstává.... R začne na mě slovně útočit... že ho nechápu... že jsem.... a že jestli... a já rezignuji na to, že bych se s ním hádala... řídím se heslem moudřejší ustoupí... Vlastně ani nechápu proč bych ho měla chápat... nikdy jsem po něm nechtěla, aby chápal on mě... každý máme své starosti a bolesti... tedy i já,ale to neznamená, že začnu ubližovat druhým... Hana mi pak říká, že jsem dobře udělala, a že R je hulvát... na druhou stranu jsem měla důvod k zamyšlení... odcházím stranou dát si večeři a uvědomuji si, jak už jsem daleko... že na rozdíl od R nepotřebuji slepě obdivovat osoby, které jsou vývojem dál než on... že nemusím popouškovat moudré poučky vyčtené z knih a že dokážu být sama sebou... že nemám strach se na sebe podívat do zrcadla... a jsem podivně spokojená... každý děláme chyby... v tom je ta naše škola tady, ale někdo se z nich poučí dříve než ten druhý... Jsem šťastná.
Paradoxně dostanu místo v letadle právě vedle R... ale letadlo není tak narvané a tak se přesunu jinam...
mám plnou hlavu M... v mnohém představuje to co jsem hledala a nemohla najít... vlastně jsem si myslela, že nikdo takový neexistuje...
ano, až tak... jsou věci, které přichází jen když je nečekáte... když strašně moc chcete a děláte proto možné i nemožné, tak třeba vůbec nepřijdou... a je to o zklamání za zklamáním...
M - musím říct, že jsi mi mj dal naději,že i já mohu najít co hledám a za to a spoustu dalšího Ti děkuji.

ještě pořád nemyslím na to co mě čeká v cz...
letíme 6 a půl hodiny do Atlanty - pospávám.... v Americe opět musíme projít kontrolou, sejmou otisky... ptají se co dělám... s čím firma obchoduje... očuchává nás pejsek, jestli nemáme drogy... zouvají nás opět i z bot...
jsme tu v 8 máme tady 8h čas... ostatní jdou na jídlo a já jdu vymetat obchody... nic moc tu nemají... tedy pokud netoužím po věcech s nápisem Atlanta... no to fakt neee... kolem 12 si dávám v pizzerii lasagne a pití a stojí mě to asi 15 doláčů... no ceny tedy nic moc, ale chutná to celkem dobře... ostatní už tady nejsou... letiště je rozdělené na 6 částí a jsou spojené vlakem... je mi jasné, že jeli ke gatu T3, ze kterého odlétáme... jedu za nima... najdu je... pospávají... Roman si dal jablko v karamelu s čokoládou a ořechy... za 7 doláčů... hmm,ochutnávám tu podivnou kombinaci a je to tak dobrý, že se rozhodnu si to dát taky... no co, po 3 týdnech bez čokolády mám nárok... a zhubla jsem, tak si to mohu dovolit... i když čoko normálně moc nejím... potom všichni úleháme na trojsedačky a spíme... tu se objeví 2m tlustý černoch a ptá se kdo z nás je Roman... Roman se probere a černoch se ptá po Radovanovi... ten zmizel... má tu batoh... z něj černoch vyndá jeho pas... Radovan se jel taky projet vláčkem, ale nějak to nevystihl - dostal se ven a neměl pas:-) prý takhle denně zabloudí několik turistů, co jsou zde jen "in transit"... tak pohoda, můžem spát dál... Radovan se najde... konečně nastane nástup do letadla... naštěstí není plno a tak mám pro sebe prostřední trojsedačku... po vzletu si lehám a spím... dostáváme 2x jídlo... průběžně hraju oblíbenou hru Chainz... do Mnichova mám nahrato 4,5mil bodů:-))) no jo... gamblerka:-) ba ne... ale nemám čas se nudit... přistání se blíží... vidím v Mnichově ty tuny sněhu... bleee... to teplo v Peru mi tak vyhovovalo, ach jo... netěším se na odklízení sněhu kolem domu... zimu... sníh...
bereme si zavazadla... venku čeká slíbený dopravce... super... posílám smsku svému příteli... po přejetí hranice píšu všem, že jsem zpět a volám příteli - opět žádná reakce... telefon zvoní a on to nebere:-(
nechám se vyhodit na Zličíně, ostatní jedou až na Hlavák... tam mě vyzvedne bývalý kolega a odveze domů...
konečně doma... těším se na Vendy... ta má ale judo a tak pro ní mohu jet až odpoledne...
přítel se neozval a tak scháním číslo na nemocnici... na třetí pokus mi sdělí, že ho tam nemají... tak nevím kde je... pak se rozhodnu, že zkusím jet k němu do práce... když se mi najednou sám ozve... dáváme si sraz v Berouně... Během těch 10 minut,kdy se vidíme,zjišťuji, že náš vztah vyprchal... nečekal na mě... ztratil mi kočku o kterou se měl starat:-( pořídil si nové bydlení- se mnou prostě nepočítal.... naštěstí mi předává alespoň pejska... on sám je nemocný a uzavřel se před lidmi... chce jít a operaci...o mojí pomoc nestojí... za 3 týdny nic nevyřešil a tak nemá uzavřenou minulost- bývalá bojkotuje rozvod... na otázku, zda je mezi námi konec odpoví, že ne, že se uvidíme za 2dny... ale já to jako konec vnímám... je to úplně někdo jiný...jiný než jsem poznala před pár měsíci a s tímhle člověkem svůj život nespojím... je to člověk bez elánu... chová se jak kdyby mu bylo 70 a ne 30... to už tady jednou bylo... a tohle prostě nechci... nechápu proč mi neřekne na rovinu, že se mnou už nepočítá... je to evidentní a tak je zbytečné si něco nalhávat... za ty 2dny mi ani neodepíše na smsku a to že mám od něj telefon, na který mi může zdarma volat, na to už zapoměl... přitom předtím volal několikrát denně....nechápu.... anebo chápu... a nic nečekám... prostě to skončilo... a tentokrát z toho nejsem ani smutná... prostě to přijmu tak jak to je.
... chci žít s partnerem, který se mnou udrží krok a já s ním... to že to skončí už jsem paradoxně věděla druhý den v Peru... nebo možná už na letišti v Mnichově... jenom jsem to nechtěla vidět/vědět... tam mě osud posadil do letadla vedle M. Náhoda? ne... to nebyla náhoda... věci které se nám stát nemají se nám prostě nestanou... a tak Osude děkuji... potkat M znamenalo a znamená hodně. Je to člověk vysokých morálních a osobních kvalit a tak si ho velmi vážím... lidí jako on je málo...
******************
doma mě čeká šok - všechny moje orchideje mají podivnou barvu... ihned mi dochází, že zmrzly... když se ptám svého ex, kterého jsem požádala,aby nastavil topení na 15-16C, kolik tam bylo, tak on mi oznámí, že min. 10C... pocítím vztek... o co mu jako šlo, vždyť účty za plyn platím já... prostě zabil skoro všechny moje orchideje... z víc než dvaceti to přežily zatím s jistotou asi tři, ostatní už to fakt nerozdýchají... ach jo... kdyby se mi chtěl pomstít, tak tohle bylo dokonalé... těžko říct jestli chtěl nebo nechtěl...ale jsem naštvaná a ještě víc než to je mi to líto... některé jsem měla i 6-7 let... některé jsem dostala jako dárek... a najednou je po nich.... většina teď měla kvést...

---------------------------
další den jdu do práce.... návrat do reality... naštěstí jsou na mě hodní... nenutí mě se nějak moc zapojit do procesu.... ale nutí mě vyprávět...... a já tak nějak sedím a nevím co říct... stalo se toho tolik... jsem toho plná... ale nemám chuť to sdílet...
===============


06.02.2010 23:01 | stálý odkaz
Tento blog se mi:
Líbí
 
  0/0.0%

nelíbí
 
  0/0.0%

celkem hlasovalo: 0

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se