« Úvod | Osvětim... »

pro M - nenechme Spratka vyhrávat....

Miluji Tě. Proč jsi mě zastavil, když jsem to chtěla říct nahlas...?
vím že to víš... ale chtěla jsem to říct... Tobě.

Nemá cenu říkat ostatním miluji ho... co je jim po tom... tohle je jen mezi Tebou a mnou...
Miluji Tě jako úžasnou lidskou bytost.
Díky za to že jsi...

Ještě něco jsem Ti neřekla... skoro vždycky když ti píšu, tak u toho brečím... no... tak, a teď nevím jestli je to ta první nebo ta druhá... ale asi je to \"ta první\", která ví co ti má napsat a dívá se na to i očima \"té druhé\"... a vlastně si myslím, že tyhle dvě se nedají oddělit... že smysl mají jen jako celek... a je pravda, že jen málo kdo se dozví, že jsou vlastně dvě... spousta z nich zná jen tu jednu... ale to přece nevadí...

ještě pár dní zpátky jsem si myslela, že jsou jednoduše věci, které nemají řešení... a najednou vím, že ta řešení jsou... že je jen třeba nevidíme, tak jasně jak bychom je vidět chtěli, anebo vidět potřebovali...

Tajně doufám, že jednou budu s tou moudrostí tak daleko jako jsi ty... i když ta moudrost je taky jen jednou částí tebe... pak je tam taky ta druhá část... kterou si já troufám nazvat \"spratek\". To ten spratek tě brzdí a našeptává, že přece nemůžeš...

Ty víš, že já nejsem ten typ, který když mu na něčem záleží, tak to jen nechá být a nic proto nedělá… ale jak to máš ty? co ten tvůj spratek? kdy už ho konečně pošleš někam...? nezačneš žít a dělat věci které mají smysl... ne jen přežívat? nestačí si uvědomit, že něco dělám špatně... pokud to nezměním, tak je to pořád ŠPATNĚ.

kde beru tu jistotu? jistotu čeho? nikdo nám nikdy nic nezaručí... no a co.

Ale už teď vím, že pokud budeme víc než jen přátelé, že tím vlastně jen prodloužím své trápení…
vídíš a přesto nedokážu říct NE... a přesto chci... že by taky \"můj spratek\"?
je to na tobě, stejně jako na mě... i když v tomhle je to spíš o tobě... který z nich vyhraje? proč ten spratek vyhrává? proč ten první je pořád utlačovaný?? proč?

chápu, že máš teď v životě chaos... ale kdo nemá? jsme tady proto, abychom řešili, učili se, vyvíjeli se... a když neřešíme, tak příště toho dostaneme ještě více naloženo, aby nás to donutilo... když se neučíme, stojíme na místě... když se nevyvíjíme jsme donuceni...

a kde beru ty své jistoty? nevím... a přesto jsem si úplně Jistá... není to o tom, že bych nikdy nepochybovala... ale jsou věci, které vím JJ - jasně a jistě.

Jako třeba i to,že to co se ti děje, se ti děje jen proto, že se bráníš tomu obrátit si v mnohém život vzhůru nohama... no a najednou mi to došlo... až když jsi mi popsal tu nehodu... Jel si v kolejích a nedokazal si už zastavit!!! tj přesně to, jak jsi to měl vidět...
to jsem ti přeci minule psala... musíš se dostat mimo ty svoje zaběhlé koleje... jinak \"BUM\" a bude to bolet.-)
jj
zkus začít maličkostmi... nemusíš to udělat naráz.. ale takove to pamalu, ale jistě... to by Ti mohlo jít.-)
možná to bude ze začátku taky trochu bolet... přeci jen, je tu to odporné slovo \"zvyk\", ale uvědom si tu svobodu potom... to bude nádhera...

ona ta první i ta druhá má něco do sebe... proč se ti líbí víc ta první? a míň ta druhá?? zkus se nad tím taky zamyslet... já už to vím... a opět JJ... to co se nám líbí... to chceme mít taky... a to co se nám nelíbí? no hádej.... o tom zas někdy příště...

ba ne, to příště je dnes... den poté... ta druhá tj ta co má tu šťávu, ten \"drive\" jít za cílem... ta nenechá toho \"spratka\" všechno pokazit... ta NE. To proto se ti líbí mnohem míň? nebo proč?

PS: a vlastně i když jsi to neřekl, tak tím co jsi řekl, jsem pochopila... takže i když jsem ti to teď jen napsala, tak věř, že já to cítím stejně... to moje chápaní lásky je stejné... pokud někoho miluješ, tak chceš, aby byl šťastný... a je jedno jestli bude šťastný s tebou nebo bez tebe... a o tom to je...v tom je ta síla lásky. Láska musí být bez podmínek... a bez limitů... jedině, tak je to láska, a né jen... hra na lásku.
********************************************************

a řešili jsme věk...
názor na věk byl dán mou zkušeností... nebylo to to, co jsem řekla bez přemýšlení jako první... byla to ta jediná zkušenost... a názor mám jiný... není to o věku... věk je tak relativní... Ano, když mi bylo 20 a měla jsem možnost spojit svůj život s někým starším než můj vlastní otec, tak jsem se rozhodla, že ne... že nechci být časem pečovatelkou... prostě můj život se měl ubírat jinam... měla jsem prožít něco jiného... mít manžela a dítě... a to dítě už bych pak třeba nestihla, kdyby se to nestalo... a to by mě mrzelo... To jen Tvůj spratek si tuhle mojí větu, vzal jako něco čím tě zastaví... a zastavil??

Má smysl řešit co bude za 5 za 10let? myslím,že ne... nemusím tu být já... nemusíš tu být ty... nemusí tu být nikdo a nic... máme žít přítomností... to má smysl.
je to o tom jestli si lidé mají co dát nebo nemají... k čemu ti je ta paní se kterou tě věkově dělí pár let?? uklízečku si můžeš zaplatit... stejně tak kuchařku i pradlenu... a v dnešní době není problém najít ani spolubydlící... takže proč??
Je to skutečně jen o tom, jestli chceš nebo nechceš... a když chceš, tak víš, že to jde. A když nechceš, tak vymýšlíš důvody a necháváš \"spratka\" vyhrát...
Ale chápu tě víc než si myslíš... je to celé i o pohodlí... a někdy i o spoustě dalších věcí...

Několik let jsem věděla, že se svým manželem nechci být... že být s ním pro mě není dobré... že to je stagnace... jenže bylo tu dítě... byl tu majetek... no... věděla jsem, že o své dítě nepřijdu... že má být se mnou a bude se mnou... a že i když já si s tím člověkem nemám co říct, tak naše dítě si nás vybralo OBA jako své rodiče... (ale tohle je téma viz můj příspěvěk \"naši rodiče)
A pak ten majetek... dům.... byl spojen s informací, že peníze za které jsem ho koupila, byly vykoupené dřinou a nesvobodou mých předků... s bolestí mé matky... pro ní to znamenalo hodně... její otec (můj děda) byl komunisty vězněn za to, že měl majetek... chápeš? nic špatného neudělal... byl to dobrý člověk... a když se měla moje matka narodit, tak ho na rok zavřeli... a s tím byla spojena její bolest... ona ten majetek zdědila, ale je spojen s velkou bolestí... a tak jí ten majetek spíš trápí než aby jí přinesl svobodu.... ale i přesto to pro mě udělala... no a já jsem se tak z větší části podílela na koupi toho domu... no a jelikož jsem pracovitá, tak to nebylo jen financemi, ale i spoustou práce a úsilí, které jsem do pořízení toho domu vložila...
a tak prvním krokem k tomu odejít z nefungujícího manželství bylo mé odpoutání se od vlastnictví... trvalo mi to... ale dokázala jsem to... a teď když se za pár týdnů budu stěhovat, tak si myslím, že ani slzu neuroním... je to přeci jenom dům... prožila jsem v něm pár let svého života... ale je to jen Věc.

dalším krokem k odpoutání se bylo to, že mi vadilo, že i přesto, že můj ex do domu nevložil polovinu - práce, peněz ani ničeho jiného, tak že mu díky SJM musím polovinu dát... no... trvalo mi to... a i s tím jsem se vyrovnala... a nakonec jsme dospěli k dohodě...
no a pro ten krok nejdůležitější sem si musela jet až do Indie... ano... tam jsem zašlapala do země \"spratka\" našeptávače, kterého mi pořád vnucoval můj ex... ten spratek, který mě podkopával... ale ten mě naučil nejvíc... a díky za něj... ten řešil, jestli to mohu sama zvládnout... No a je už to rok a já jsem to všechno zvládla a zvládám... někdy hůř, někdy líp... Jsem šťastná a je mi fajn... a ano, občas se vynoří nový \"spratek\", ale je to přeci jen o síle. Ta Síla je v každém z nás... jen si ji musíme najít a dovolit jí se projevit...

Tak a je to tu zas - NEMOHU = NECHCI.

20.02.2010 10:50 | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se