« Úvod | Osvětim... »

dikša večer

je to zvláštní....? nebo ani ne... nevím jak popsat vnitřní pocit toho, že vím...
občas vím, že nic nevím:-) vím směr... ale třeba nemám vědět okolnosti... zůstávat v nejistotě, dokud to úplně nepřijde... nechat se překvapit... a nebo spíš kroky k cíli mají být postupné, abych měla možnost se s tím vnitřně poprat... a do toho mi chodí jednotlivé zkoušky... ano... jsem neustále zkoušena... a sváděna z cesty... třeba i prostřednictvím toho, že je mi nabídnuto něco, z čeho jsem dlouho měla pocit, že bych to chtěla... že by mě to mohlo naplňovat....

několik měsíců vnitřně víte kam směřovat.... víte, že se máte stát dikša dávajícím... deeksha... a to i přesto, že jste se s dikšou reálně nikdy nesetkali...
jenom jste o ní zaslechli... jenom víte o lidech, kteří s ní pracují...
Můj kamarád Jaroušek je dikša dávající... když jsem mu v prosinci říkala, že vím, že mám odjet do Peru k šamanům s PCH... že prostě mám ten pocit, že tam MUSÍM, tak asi věděl, že pojedu... ale nic neřekl... jen....že to mám zkusit... a já to zkusila... a už po odeslání přihlášky jsem vlastně vnitřně věděla, že budu vybraná, že tam pojedu... i když jsem absolutně netušila do čeho jdu... i když jsem se osobně nikdy předtím s PCH, který expedici organizoval nesetkala…. PCH je jedním z těch, kteří mají také napojení takové, že "ví"... Ptala jsem se tedy, v průběhu expedice, i jeho - jak se to se mnou bude vyvíjet... jestli to co vnitřně vnímám není jen nějáká "chyméra" A jeho odpověď? nejdřív se zdráhal odpovědět, že mě nechce ovlivňovat... no a nakonec mi svou odpověď dal... byla jsem zklamaná... ne tím co řekl... byla jsem zklamaná z toho, že mi neřekl nic nového... Všechno co řekl, jsem už věděla... jen jsem tak nějak chtěla vědět "JAK“ to ale nebyl schopen úplně popsat…

Když jsem Jarouškovi řekla, že se v r 2010 mám stát dikša dávající, tak se nedivil... Těšila jsem se až se vrátí z Indie jako lektor, protože budu mít tu možnost se jeho prostřednictvím stát dikša dávající...

víte, že se máte něčím stát... že je to váš "úkol", už jsem se přihlásila na kurz, který bude za 14 dní v Jizerských horách... ale i tak jsem si říkala, že bych vlastně měla jít zjistit na vlastní kůži, co to ta dikša je...?
Do čeho se vlastně řítím... vnitřně vím, že to pro mě znamená další "transformaci", další posun.... za poslední rok a půl je těch změn tolik, že už je jen vnitřně přijímám... ale neřeším… jen vnímám, že se měním…

Jaroušek popisuje mj. dikšu takhle...je to velmi silná transformační energie, která působí ve všech směrech. Výrazně urychluje duchovní vývoj, harmonizuje, léčí, transformuje...
Včera jsem dostala 6x dikšu...zvláštní, bylo to příjemné… jen jsem měla dojem, že to vlastně nebylo moje "poprvé", že tak nějak v průběhu letošního roku, jsem tu dikšu "nasávala" do sebe aniž bych šla na takovéhle „řízené“ setkání.... Na včerejším dikša večeru u Jarouška bylo přítomno asi 7 dikša dávajících.... někteří byly čerstvě po víkendovém "oneness awakening" kurzu... tedy čerství dávající... byla z nich cítit radost a štěstí... doslova zářili... a já se těším, že i já budu za necelé dva týdny takhle zářit...
Když povídali o tom, že se přihlásili na pokračovací kurz a pojedou na Oneness univerzitu do Indie… já na to řekla jedno jediné... Já tam pojedu s vámi…
Je jedno jestli pojedu s nimi... nebo jindy... ale vím, že tohle je má cesta... a čím dřív tam pojedu, tím lépe...
Zvláštní, že jsem ještě během toho předávání intenzivně vnímala, že tyhle pocity bych ráda sdílela s jedním konkrétním člověkem... a najednou jsem věděla, že i když se za týden mám setkat se svými přáteli, které jsem dlouhou dobu neviděla… že na to setkání půjdu jen na chvilku… že pak zase půjdu na dikša večer… že je to pro mě důležité…
Někteří v kruhu se po přijetí dikši smáli... já jsem tu potřebu smát se neměla... bylo to silné… ale smích to ve mně nevyvolávalo…zůstala jsem vážná... a to se běžně směju hodně často... naskakovali mi obrazy mé osoby a barvy... a světlo... a představy toho, že to sdílím s člověkem, kterého mám ráda…
Jaroušek „to“ co viděl, když mi dával dikšu popsal jako "viděl jsem tě jako bohyni, měla na sobě vášeň vzbuzující šaty... krásně se usmívala, tyčila se nad ostatními, ale byla velmi laskavá a vlídná..."
nevím jaký to má význam… tak nějak jsem usoudila, že tak je to správně…

Dnes jsem někomu napsala, že bych byla ráda, kdyby si udělal čas a šel tam příští týden se mnou… nevysvětlovala jsem kam vlastně a proč… jen že chci,aby se mnou něco zažil a prožil… no tak uvidíme…

Na druhou stranu určité věci, okolnosti, situace pro mně najednou získávají konkrétní tvar… smysl... a nejednou už jsem schopna vidět zas o kus dál…
jsem klidnější... a jsem šťastná...

19.05.2010 11:36 | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se