« Úvod | Osvětim... »

Dikša 64, a co mi přišlo s dikšou?

O víkendu jsem se zúčastnila procesu Dikša 64, což bylo o vzájemném si předání 64 dikš…
Nyní již mám tedy „za sebou“ víc než 80 dikš a cítím se skvěle… a chci pokračovat…

Ptáte se mě na pocity? Co se změnilo? Co se vlastně děje? Myslím, že je brzy dělat nějáké úsudky... tak jen něco málo z mých pocitů...

Děje se toho hrozně moc… kdo ví… těžko se to pozoruje „sám na sobě“… ale nějaké změny vnímám určitě…
Změna ve vědomí osvobozuje … Opravdu mám pocit, že Dikša je cestou trvalého osvobození od vnitřního utrpení, cesta k přirozenému životu v radosti a lásce, zdraví a štěstí. Dikša je jednou z cest sebe k sobě. Mám neuvěřitelný vnitřní pocit klidu, pohody… Ten klid i vyzařuji… negativní myšlenky mě míjí… a je to zvláštní… když se podívám do zrcadla, tak vypadám jinak… neptejte se mě jak:-), ale jinak… Pořád jsem to ale Já… Já jsem láska... Já jsem láska - tahle věta je i mantrou před mukthi dikšou, která předchází zasvěcení do dikši a předchází i procesu Dikša 64... tahle mantra mi probíhá hlavou mockrát v průběhu posledních dní... Já jsem, je mocné.
Tak nějak s pokorou přijímám všechno co přichází… jsem plná vnitřního míru….
A tak nějak mám i pocit, že se v mém životě začaly některé věci hýbat…
Věci, které jsem předtím sice dokázala vymyslet, že by bylo fajn… ale pak jsem pro ně nic nedělala… tak teď tak nějak řeším a pracuji na nich…
Věci, které dlouho nepřicházely, i když jsem je moc chtěla, tak teď přicházejí jakoby samy od sebe…jako nádherný dar...
a třeba si jen uvědomuji za jakými "blbostmi" jsem se předtím hnala... co všechno jsem chtěla... Teď je mi to servírováno na zlatém podnose...Samo:-)
Ze všech směrů mi přichází podpora… Přijede mi na pár dní hlídací babička… teta si vezme psa na prázdniny… kamarádka mi bude zalívat kytky a krmit rybičky…

Ozývají se mi lidé, které z mého života před dlouhou dobou odešli… prostě jsme šli každý jinou cestou… a najednou se opět setkáváme…ať už fyzicky nebo alespoň virtuálně… ozývají se i muži, kteří již z mého života odešli… a chtějí se vrátit zpět… proč asi? Jenže pro mě tak nějak pozbývají atraktivity… prostě vibrují mnohem nižšími vibracemi a já nemám zájem… a vůbec... kolonka Partner už není v mém životě důležitá... Mám sama sebe... Jsem tím nejlepším partnerem sama sobě... No a pak si někdo zkuste říct, že ten partner, kterého já hledám, neexistuje:-)))). Zázraky se dějí... Svět je dokonalý... Já jsem šťastná... Mnohem víc si věci uvědomuji... Mnohem víc si určitých věcí vážím... a vše přijímám s hlubokou pokorou... A pro ty co to nechápou... Nejsem členem žádné sekty... nejsem a nikdy nebudu... ale věřím v existenci Boha... je jedno jak mu kdo říká... ale nepotřebuji k tomu patřit k žádné církvi...
Citím s dikšou pocit jednoty…pocit spojení a sounáležitosti s Bohem… a s božstvím v sobě… a zároveň cítím, že je přede mnou ještě spoustu práce…
V sobotu před dikšou 64 mě ruce mě brněly už od rána... ráno jsem rozbila lampičku... a pak mi z ruky vypadla plná lahvička s parfémem... střepy se rozletěly po celé koupelně… Jarouškovi zase bouchlo šampaňské uložené ve skříni…
a potom mi řekl, že to, že jdu předávat dikšu zrovna já... z nás 7 dalších to cítil dopředu a jinak, že už se blížím... Ale tohle je pro mě zatím ne moc rozpoznatelné... to jestli je "ta moje" dikša jiná nebo ne...
Prostě mám neuvěřitelný pocit, že jsem tady správně... Tady a teď a cítím vděčnost...
Tak takhle to mám já...

Péťa Angela


07.06.2010 16:36 | Autor: Petra Angela | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se