« Úvod | Osvětim... »

zkoušky

život nám připravuje neustálé zkoušky...
neustále se něco děje...
můj přítel správně chápe, že dikša je životní styl... životní styl, který jsem přijala jako svojí součást...
miluji svého přítele... miluji ho jednoduše proto, že je... a jaký je...
děkuji Bohu za vyslyšenou modlitbu... děkuji Bohu za všechna splněná přání... děkuji za všechna potvrzení... děkuji za všechny lekce, možnosti, úkoly...
miluji své děti... i všechny další děti, které do mého života ještě vstoupí...

děkuji všem za vaše krásné reakce... ať už prostřednictvím emailů, sms nebo při osobních setkáních...
měním se... vyvíjím se... a respektuji i ty, kterým ty moje proměny nevyhovují... a vzkazuji jim, že i oni mají, stejně jako jsme měla a mám, já, volbu... a na to, prosím, nikdy nezapomeňte...
tyhle změny a posuny dál a třeba i výš... nebo kam mě moc baví... a velmi obohacují...
nikdy není nic pouze bílé/černé nebo dobré/špatné.... a když si nebudete hrát jen na ty čisté a neposkvrpěné, tak se vám hodně uleví... dovolte si přiznat si, že žárlíte na úspěch druhých... ano žárlivost není pěkná vlastnost... no a co... pokud je vaší součástí, tak ji přijměte jako svou součást... jako jednu z vás... jako jednu z vašich "podosobností", milujte se i s touto svou vlastností... jste to vy... a i díky ní jste jedineční... nehledejte způsoby být za každou cenu velmi "ezoterický". Jsme lidé... a tak si dovolte chybovat... a třeba se ze svých chyb i učit... a dovolte si i přijmout čistou pravdu tak jak je... neschovávejte se za falešné důvody... a zbytečná ale... přiznejte si pravdu, to je totiž ta nejtěžší cesta... nic pro sraby:-)
Děkuji... a jsem vděčná... a chci, abystě věděli, že ani můj život, i když na sobě pracuji není jen "bílý", že sem se najednou z ničeho nic nestala "svatou".... a že jsem to pořád já... Jenom si třeba víc uvědomuji...
Ano, pochopila jsem mnohé principy a žiju více v souladu s Bohem... ano s Bohem... žiju v zemi, která je v podstatě ateistická... i já jsem byla dlouho ateistou... ale Bůh se stal součástí mého života... Bůh je ve všem... v každém z nás... ve všem co nás obklopuje... svoji vírou šokuji i své rodiče... ale zároveň děkuji Bohu, že jim umožnil alespoň pochopit...
Děkuji za své rodiče... i vy si uvědomte, kolik vám toho dali... nepatřím k žádné víře... a děkuji za to, že jsem tak svobodná jak jen mohu být... Dikša není náboženství... dikša je pro lidi všech vyznání... tedy svobodná a proto a jedině tak mohu já být její součástí a dikša mou....
i já dál žiju svůj život, tak jak nejlépe dokážu a dál podstupuji různé zkoušky...
V den svých narozenin jsem celý den byla ve stavu kdy jsem neustále téměř omdlívala..., ale spíš šlo o to, že se zvyšovaly mé vibrace... celkem tichá a zvláštní proměna... vlastně mě ani nepřekvapuje, že právě v ten den... a jen jsem to přijala... děj se vůle Boží
O víkendu jsem byla součástí kurzu pro nové dikša dávající... prošla jsem spolu s nimi mukthi dikša procesem a několika meditacemi... zřejmě díky tomu se opět něco dělo...
a ne vždy jsou ty změny příjemné, pohodové nebo hezké...
Stav kterým jsem prošla v posledních dvou dnech... byl stav podobný hluboké depresi... spousta pochybností o tom, co všechno je a co není pravda... že spousta věcí může být pouze sebeklamem nebo hrou... pochybnosti o sobě samé...
jela jsem v autě... najednou jsem měla šílenou potřebu křičet... překřičet hodně nahlas puštěné CDčko... vycházely ze mě zvuky v podstatě až nelidské... děkovala jsem Bohu, za to, že jsem v autě mezi poli... a že mě tedy snad nikdo neslyšel... do toho jsem začala brečet... a vlastně veškeré pozitivní informace a myšlenky byly totálně negativní... křičela jsem tolik, že mě po příjezdu domů dost bolely hlasivky.... do toho přišel pláč... sebelítost... smutek...
doma jsem začla číst novou knihu... brečela jsem i u ní... chvílemi mě i mrazilo... v knize psali, že se dostane do rukou jen tomu, komu toho má hodně sdělit... že tato kniha není náhoda... tato kniha byla pro mě znamením... v podstatě dalším ukazatelem...
I přes tu knihu mě po celý den dál držel ten stav... nechtělo se mi nic... a nikam... ale nakonec jsem vyrazila mezi lidi... no a nejen že jsem dostala dikšu od svých přátel... ale dostalo se mi i vysvětlení... proč se mi to stalo... a význam toho co se děje...
najednou jsem úplně klidná... a v pohodě... byl to jen strach z neznámého... dnes jsem se dozvěděla, že nás celý život doprovazí mj. dva úžasní průvodci... a jak se jmenují? no přece Strach a Hněv... a nestačí tedy říkat si jen "já se nebojím" a já jsem vždy v pohodě... a nikdy mě nikdo nenaštve... oba dva mohou být jako průvodci celkem prima... stačí jen si ty vztahy s nimi správně nastavit...
Takže i já jsem jednou dole... a jednou zas nahoře:-) a jasně, že ty stavy "nahoře" jsou mnohem víc prima a mám je mnohem radši... a poslední dobou jsem byla "nahoře" téměř neustále... a nejsem výjímečná... protože my všichni JSME.
Mám vás ráda... a díky za každý další nový den...

31.08.2010 22:03 | Autor: Petra Angela | stálý odkaz
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se