« Úvod | Osvětim... »

Cesta má....


Okolnosti, uzávěrky... apod mě donutili vypracovat plán večerních akcí, které pořádám v tomto roce...
ná základě rozeslání tohoto "plánu" jsem byla požádána, aby napsala upoutávku na mé promítání o Jižní Indii... a když už jsem to napsala, tak jsem usoudila, že není důvod tenhle příběh nezveřejnit...

paní A. děkuji moc za to zveřejnění na stránkách NZ...
*****************
v jižní Indii jsem byla už podruhé. Poprvé 2/2009 a podruhé letos v červenci... cesta do Indie - už ta první zásadně změnila můj život... Nic se nám v životě neděje náhodou... a tak i přesto, že ta první Indie měla být v podstatě turistickou návštěvou... změnila se v hledání mé vnitřní síly a pomohla mi osvobodit se z života v přežívání...pochopit... a snad i najít směr, kterým nyní jdu... V Indii jsem se v malé rybářské vesnici, která je ale plná historických památek... setkala s místním léčitelem... od prvního setkání jsem věděla, že to na úrovni "jedna duše mnoho životů" není naše první setkání... i když jsem to nepotřebovala více řešit... tenkrát jsem v sobě měla mnoho bloků a bolestí... žila jsem v manželství z rozumu... Dnes se na to manželství dívám už jen jako na velmi cennou lekci... nebo spíš celý soubor lekcí... a vidím ho více v souvislostech... kromě toho z toho manželství mám 9 letou dceru a to je další důvod proč to manželství bylo v podstatě tak cenné... i když, kdybych... nemuselo trvat 8 let...
S tímto léčitelem jsem si prošla léčením čaker... tenkrát jsem netušila, že když mi řekl, abych koupila 7 sušenek, do rána se na nich vyspala a pak ráno našla zvíře, které ty sušenky sežere... že mi tím čistí čakry... On to léčení nevysvětloval... a já vysvětlení vlastně ani nepotřebovala... Věděla jsem, že se děje co se má dít... A veselý příběh - dnes už se fakt jenom pousměju... vyspala jsem se na sušenkách.... nic složitého... ale když jsem pak ráno chodila vlastně celé dopoledne po indické vesnici, kde jsou na ulici krávy, psy, opice... hladovějící... a nikdo ty moje sušenky sníst nechtěl... bylo to zajímavé...:-) nakonec jsem na opačném konci vesnice potkala svého léčitele... a když jsem mu řekla, že stále mám 5 sušenek a ty předchozí dvě vlastně ani nevím jestli to zvíře snědlo... řekl mi, komu je mohu ještě dát... ale jestli došlo k tomu, že byly snědené netuším...
A tak bych mohla vyprávět o svém léčení dál... Probírala jsem s ním své manželství... i když některé věci věděl, aniž bych je říkala... z ničeho nic se mě zeptal... Proč jsi... tenkrát když... reagovala tak jak jsem reagovala.... a byly to situace, kdy sem se účastnila jen já a můj manžel... Když popisuji své manželství... můj manžel byl tím, kdo mi neustále lámal křídla... a já jsem zoufale toužila po tom létat...
Po Indii jsme také trochu cestovali... a tak jsem si vylezla na Arunačálu... to je svatá hora... cesta na horů není moc značená a filozofie, alespoň podle toho co vím... je o tom, že každý si má najít svou cestu nahoru i dolů... Nesportuji a i když ta hora není nijak zvláš´t vysoká, tak si musíte uvědomit, že je kolem 40-50C... všude kolem mohou být hadi, škorpioni apod. zvířátka... zdolat tuto horu, byl tenkrát jedním z mých cílů... Než jsem šla to ráno nahoru řekla jsem si... "jestli tam vylezu, překonám sama sebe", "jestli tam vylezu, tak už dokážu v životě cokoliv". A vylezla jsem tam... pocit to byl nepopsatelný... a dokonce jsem se tam setkala se svým andělem... Snad abych tomu věřila - protože přesto že na horu jsme šli celkem 4, tak jsem ho potkala jenom já... 50m od vrcholu... mám od něj dodnes schovanou "vizitku", kterou mi dal... na které je napsáno (anglicky) Michael - průvodce na Zemi...
Po několika dnech jsme se opět vrátili do rybářské vesničky, protože jsem vnitřně moc chtěla být se "svým" léčitelem... večer jsme chodili na pláž meditovat... a vlastně jsem se od něj učila...
Můj léčitel se mě také se ptal na mé sny... ale mě se tenkrát nikdy nic nezdálo nebo jsem si to nepamatovala... až pár dní před odjezdem... najednou jsem před sebou viděla jeho obličej obrovsky zvětšený... a říkal mi " teď jsi silná" a já jsem se posadila na posteli a řekla jsem mu "ano jsem" a od té chvíle jsem si plně vědoma té síly, kterou v sobě mám... Od té chvíle vím, že všechno jde...
Poslední léčení jsem od něj dostala 2 dny před odjezdem... na konci mi řekl, miluji tě... a předal jsem ti část svých léčitelských schopností... (to miluji tě, jsem vnímala i já... jako lásku k bližnímu svému, milovat někoho jako úžasnou lidskou bytost...)
Když jsem se zeptala "jak" a co mám teď dělat...? už nic neříkal... a i v tom vnímám hlubokou moudrost...
Z Indie jsem odjela jako někdo jiný... po 14 dnech jsem podala žádost o rozvod... a v srpnu 09 mé manželství i úředně skončilo...

V květnu 09 jsem ne Ezoteře viděla ukázku léčení Reconnection® a oslovilo mě to, a tak jsem v červenci prošla kurzem... sama jsem si prošla "znovunapojením" a to se mnou popravdě "zametlo"... 2 měsíce jsem se pak čistila... nebo jak to popsat... na 2 měsíce jsem ztratila svůj úsměv:-) a život šel dál...

Koncem loňského roku jsem prošla 2 regresemi.-)
a také jsem se dočetla o expedici k šamanům do Peru... věděla jsem, že tam "musím"... takže jsem v lednu vyrazila... opět úžasné zážitky... práce na sobě...
Když jsem se tam jednoho šamana zeptala, jak budu léčit lidi- odpověděl mi "jako šaman"... a vrátila jsem se zase jako někdo mnohem víc "zářivější" a byla jsem o obrovský kus dál...

V tu dobu jsem vnitřně věděla, že se mám stát deeksha dávající... - nikdy jsem na deekshe nebyla... jen jsem věděla, že můj kamarád s ní pracuje...

Pro doplnění v Indii jsem už loni našla skvělé přátele... a abych jim pomohla, protože jsou velmi chudí... vznikl už v r 2009 nápad... který se letos realizoval... mám eshop... www.shop.jedinecnost.cz, kde prodávám hlavně léčivé a ochranné amulety, které výrábějí mí kamarádi v Indii... úžasné čisté a lidské bytosti...

V dubnu přišla tragedie... šok... můj léčitel, se kterým jsem si psala a občas i volala... zemřel... šok... je s tím spojené další vyprávění a další dlouhý příběh.... o tom jak jsem musela opět něco pochopit... hlavně to jak jsme všichni spolu propojení... s jeho smrtí přišla pro mě hluboká bolest, kterou nikdo nedokáže pochopit... v podstatě nebyl jen učitel... byl můj Mistr... prožívala jsem hlubokou bolest... stejnou jako jeho žena, 3 děti a další příbuzní... další lekce byla v tom "co můžeš udělat dnes neodkládej na zítra", "žij každý den tak, jako by byl tím posledním..."
Nevím přesně co se stalo... ale vím, že se se mnou přišel rozloučit... já jsem na konci dubna došla k rozhodnutí skončit v práci, protože jsem cítila, že je čas...
v květnu jsem prošla Awakening kurzem a stala jsem se dikša dávající...
Práce s energií dikša mě naplňuje a celá filozofie tohoto učení se mnou souzní... a tak jsem poslechla další volání své duše... a je dokonalé, jak když se rozhodnete, opět do sebe vše zapadá... a vše se daří jakoby automaticky... požádáte a je vám dáno...
V červenci jsem jela opět do Indie... když zemřel Mr. Raj (čte se Rádž) hned po jeho smrti jsem cítila prázdnotu a říkala jsem si, že hlavní důvod proč se tam vydat, už není... ale najednou důvod byl... chtěla jsem se stát Deeksha Trenérem, abych mohla zasvěcovat další zájemce do práce s touto transformační energií...
Takže jsem 12 dní pobyla na Univerzitě Jednoty a poté jsem měla dalších 18 dní na cestování po Indii... vrátila jsem se do rybářské vesničky... ne kvůli vzpomínkám... člověk nemá žít minulostí... já jsem se chtěla setkat s Rajovou vdovou, dětmi a synovcem Hamidem, který převzal péči o jeho rodinu a obchod. Zjistila jsem, že Hamid měl stejného učitele jako Raj... jen je ještě ve fázi, kdy s tím co umí, nemá pracovat s lidmi... ale i tak jsem se od něj mohla učit... O sobě vím, že já už mám to co umím, předávat dál... a zároveň se i dál učit samozřejmě...
Tentokrát jsem chtěla víc cestovat, víc meditovat... a tím, že jsem tam byla sama a nemusela se na nikoho a nic ohlížet, tak jsem si to opravdu užila...
Po loňském výstupu na Arunačálu, jsem si říkala... úžasné... ale už tam nikdy nepolezu... jenže nikdy neříkej nikdy... musela jsem tam znovu... znovu jsem byla na vrcholu svaté hory... tentokrát jsem nepotkala anděla... ale byl tam svatý muž, který mi dal "požehnání". Výstup na tu horu mi přinesl další pochopení... Prošla jsem několika posvátnými obřady... a prožila úžasnou dovolenou...
Po návratu do Čech jsem konečně začala "podnikat" a pracovat s lidmi... a snad i pomáhat těm co si přejí se vyléčit nebo jen potřebují najít tu "svojí" cestu.... těm co chtějí také přestat přežívat a začít žít... zbavit se starých vzorců a uvědomit si, že můžeme mít cokoliv co si dokážeme představit... že si svůj život tvoříme sami... že se náš život skládá z neustálých voleb... a že se jen musíme chovat zodpovědně...a zodpovědně volit... a že i neudělat nic a nechat rozhodovat ostatní je naše volba... a když si tohle uvědomíte, tak víte, že se nemůžete vymlouvat na nic a na nikoho... Nechci nikoho měnit, ale vím, že sama svou vnitřní změnou mohu inspirovat ostatní k zamyšlení a nebo i ke změnám... a i kdyby to pomohlo jen jednomu člověku, tak to má pro mě smysl...

Prý umím dobře vyprávět... a lidé stojí o to slyšet příběhy... tak proto dělám v listopadu povídání o cestování po Indii... a v prosinci o cestování po Peru...

Jo a abych nezapoměla... v Indii jsem v červenci potkala Kamili... nyní roční holčičku... rozhodla jsem se jí adoptovat...(bez charity - přímo) adoptovat na dálku... a od té doby je tedy i "naše" a přesto, že jsem jí neporodila, je mojí druhou dcerou... takže do Indie se určitě vydám zase... až bude čas...

************************
Nevím co tedy napsat jako upoutávku na mé cestování...budu povídat o místech na kterých jsem byla a určitě přidám některé zážitky - je jich opravdu hodně...., ale výše popsaný příběh to asi úplně nebude...ten je o mně... a já budu povídat o Indii mýma očima:-)


těším se na setkání s vámi... žádná setkání nejsou náhodná....

10.11.2010 10:21 | Autor: Petra Angela | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se