« Úvod | Osvětim... »

zavřela dveře...

myslela si, že zavřela dveře... asi je měla ještě zamknout...
plně si uvědomuje, že doufat v něco co nepřijde nemá smysl, a že je potřeba, aby to přebolelo...
několik měsíců dopředu mu napsala "zapiš si do diáře, že 1.5. jdeme spolu na Petřín"... věděla, že bude neděle, ale i přesto toužila potom, aby si na ni udělal čas...
den předtím mu napsala, aby mu připoměla, že ho chtěla vidět... odepsal neurčitě, že netuší s kým se bude líbat...
došlo jí, že to byla jen další planá naděje... a další prohra...
že to už dávno měla nechat být... mysl to říká jasně... ale srdce pořád v něco doufá... nebo duše...
už se dlouho nesetkali, ale po velikonočním víkendu, kdy se jí na kurzu otevřelo i téma "ON" mu musela napsat... i tenkrát jí napsal... nemohu... nedokážu... je to o mně... ty jsi úžasná... proto mu odepsala tak, že už si myslela, že jí už dál nenapíše...
dnes to ale udělal zas...
a napsal jí...
"Ahoj Andílku...Musím se přiznat, že na Tebe poslední dobu hodně myslím.
Asi se nám andílci nějak spojili"....

nepochopil, že to jeho a její duše touží po spojení... teď stejně jako tenkrát....

Asi chápe co mu chybí... na vědomé úrovni si není schopen uvědomit, že nejen, že jeho duše jásá, když jsou spolu, ale zároveň ona léčí jeho a on ji...

Slzy, které Andílek roní, jsou o tom, že ta část jí, kterou byl on schopen léčit ví, že už se nedočká... a proto pláče... a proto jí nutí dělat další zoufalé věci... asi se snaží najít někoho kdo ho nahradí... ale už pochopila, že Muž jako on je jen jeden...
a ona už na vědomé úrovni ví, že čekat na něj... by to bylo jen prodlužování bolesti... že spolu asi opravdu být nemají... a nechce už dávat naději ani jemu ani sobě...

proto mu odepsala chladně a tvrdě...
"Milý....
je fajn, že na mě myslíš, já už se snažím na tebe nemyslet.

Miluji tě, ale nechci se už zabývat někým, kdo na mě nemá čas a kdo na mě absolutně sere... vždycky mě to stojí akorát spoustu slz a bolesti.

Uvědomuju si, že sem po tobě několik měsíců dopředu chtěla, aby sis na mě udělal čas na 1. máje...
jinak nevím co jsem po tobě kdy chtěla takového, že ty máš pocit, že mi to nejsi schopen dát...
a třeba by ses měl zamyslet jestli to "něco" jsi schopen někdy dát alespon někomu jinému, když Andílkovi ne...
... .... ....
kromě toho aby sis na ten udělal čas si se nemusel vzdávat vůbec ničeho... takže fakt netuším v kde byl zakopaný pe... ale debila ze sebe dělat nebudu..."

*******
nelituje... nečeká už na reakci.., vždyť je to tak jedno...

On se před rokem stal součástí jednoho polovičatého řešení... nebo tenkrát to tak nevnímala... tenkrát to tak chtěla... nezávisle... nezávazně....
postupem času se zamilovala... a to všechno změnilo... jenže tak nějak pak dál a dál pokračovala v desítkách dalších náhradních řešeních..., aby zapoměla... aby nestrádala... aby...
a dál ubližovala sama sobě...
jemu ne... je mu byla ochotna nabídnout úplně všechno... pro něj by udělala cokoliv...
to naštěstí nikdy nevěděl... a nikdy se nedoví...










05.05.2011 19:25 | Autor: Petra Angela | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se