Indie III

další 2 noci trávíme v hotelu v Triči...
první den se vydáváme do Thanjavúru... chrám tady je úplně jiný než ty, které jsme dosud navštívili...
po prohlídce chrámu jsme se vydali pěšky směr centrum... někteří ze skupiny měli zájem o věštbu...
z minulosti vím, že tady na chodníku je několik papoušků, kteří věští... a tak zkoušíme hned prvního...
dozvídáme se zajímavé věci... Yvetce i druhý věštec řekne, že má na sobě negativní karmu a musí udělat rituál, aby se od toho očistila... a tak Yvet dělá večer rituál a odhazuje vše do posvátné řeky Kavérí.... kromě věštby od papouška dáváme i čtení z ruky od velmi staré Indky...

další den dáváme prohlídku Triči... balíme kufry a odjíždíme do posvátného města Tiruvanamalai...
nakonec aktivně změním hotel, protože si uvědomím, že by přeci jen byl moc špinavý... nový hotel stojí dvojnásobek... ale je tu celkem čisto, i když občas je k vidění nějáký ten šváb...
bydlíme kousek od chrámu... tenhle chrám je 3. největší v jižní Indii...
mám to tu ráda... za ty roky jsem tu potřetí... všichni jdeme do chrámu a rozprchneme se...jako vždy je tu slon...
asi po hodině potkám 3 další holky před vstupem do hlavní svatyně... tak daleko jsem nikdy nebyla, protože vždy bývá kolem tolik lidí, že se děsím tlačenic a možného ušlapání...
kupuji pro nás 4 jakýsi speciální lístek... kdo ví na co... ale přijde mnich a bere nás 4 dovnitř jinudy než chodí ostatní... hmm. zajímavé...
vezme nás do svatyně kde uctívají Šivu a Parvátí... udělá nám pooju... pak následuje Šivova svatyně... poklekneme a dává nám na krk věnce květin... každé... nechápu... pak následuje svatyně s Parvátí.... je to neuvěřitelné.... 3 pooji... jedna s květinami, které nám nechává... ven jdu v úžasu a totálně rozzářená... tohle bylo tedy Něco...
stejně tak jsou unešené holky...
Následující den nás čeká výstup na Arunáčalu... předávám instrukce... a v 6,15 další ráno vyrážíme... hned na úpatí posvátné hory nás vítají 2 druhy opic... musíme házet kameny a vzít si klacek, aby na nás neskákaly... a pak to začíná.... je to náročné.... od začátku se všichni potíme... na vrchol se sápu už po třetí:-) vždycky mi to přinese nějáké poznání... první výstup byl o nalezení mé vnitřní síly... druhý byl o vztazích... třetí přinesl také plno uvědomění...
Všichni s výstupem bojují po svém... jdu předposlední a čekám na Yvet... ta to v jeden moment chce vzdát... ale nakonec to dá i ona...
Postupně to dáme všichni... na vrcholu je mnich, který nám také dělá pooju... ale mi si děláme rituál vlastní... také nám dává čaj... potkáváme tam jednoho Švýcara...
dolů se vrhnou Míša s Jaroumírem jako první... za nima jdu já s Jirkou... tedy Jirka jde spíš s nima a já za nima... a pak ostatní...
Míša s Jaromírem jsou v hotelu první... po nich já a Jirka asi o půl jedné.... ostatní přicházejí postupně.... Yvet přišla ve 3... opravdu si sáhla na dno.. ale všichni jsou na sebe hrdí... dali to:-)

Následující ráno míříme do Auroville.... místa se zlatou koulí... ubytování máme asi 2 km od koule... a trávit tu budeme 5 dní....v háji s kešu ořechy...
V Auroville na nás čeká Hamidův brácha Šabír... který je tady mým velkým pomocníkem.... to on mi pomohl sehnat ubytování, ve chvíli kdy už se nikde nic sehnat nedalo... tenhle penzion je nový... a je to tu prima... akorát na pláž a do města je to daleko... proto jsem rozhodnutá cestovat po okolí na motorkách... ale ouha... Auroville je plný.... konají se tu slavnosti... a tak sehnat 4 motorky je fakt úporné úsilí... ale zadaří se...
A tak jsem řidič já, Jirka, Jaromír a Radek...
Šabír je mladší bratr o rok mladší než Hamid... a oproti Hamidovi má obrovské charisma... když mi vypráví, jak se dal dohromady se svojí manželkou Biou nedivím se... Bia je Švédka... mometnálně byla ve Švédsku... Historie jeho manželství je komická.... Bia si Šabíra prostě vybrala během dovolené... chodila za ním nakupovala v jeho obchodě... až za ním přišla a řekla mu, že si ho chce vzít... Sabír musel požádat o svolení svojí rodinu... a dostal ho... a tak spolu žijí už asi 5 let v Indii...
**************
během prvních dní v Mamalla jsem byla navštívit Hasinu a děti - vdova s dětmi po mém kamarádu Rajovi léčiteli, který zemřel v roce 2010... dovezla jsem jim dárečky... u nich doma jsem potkala Hamidovu maminku... byla tak křehká a neuvěřitelně krásná.... tam jsem viděla, že Hamid je po ní... netroufla jsem si jí vyfotit...
*******************
Šabír mi pomáhá se orientovat v okolí a radí kam se dá jít na jídlo a tak... Auroville před měsíce poničila vichřice... orkán... 3 týdny nešel proud... a v celém okolí jsou dosud polámané a zohýbané stromy a palmy... kemp u pláže to uplně rozmetlo... chatky na kuřích nožkách jsou rozbité na zemi....
chodíme na pláž... sice tady nejsou žahavé medúzy jako v Mamalla, ale za to jsou tu větší vlny a hned hloubka... a mám pocit, že oceán tady je špinavější než v Mamalla... a tak většinou hodím lidi na pláž a odjedu na net nebo na pokec se Šabírem...
V den kdy jsou obrovské vlny, tak na pláž ani nejdu... ten den se tu utopí mladý Ind... Andy s Jirkou ho oživí a zachrání... děkuji...
Jirka nechá Andy řídit motorku... nerozum... Andy je o polovinu lehčí než on... a tak si zákonitě dají přes hubu...Jirka má odřenou nohu s velkým šrámem a Andy má prso celé modré a taky je různě sedřená... den před odjezdem se vybourám i já s Janou... uklouzlo nám to v hlubokém písku... ale není to tak tragické... mám roztržené kalhoty a 1 šrám na noze a odřený loket a Jana odřenou nohu... bylo to po rozjezdu, takže jsme jeli pomalu... nic tragického... Jana je pohodářka... a tak jedeme dál...
Bohužel nevyšel můj plán, že budeme každý den chodit na meditaci do koule... jsme tu od středy a dovnitř se pro nával dostáváme v sobotu - půlka skupiny a druhá půlka v neděli... ve čtvrtek dáváme tedy jen visitor centrum a výhled na kouli...
Návštěva koule všechny nadchne... stálo to za to... všichni říkají, že tohle je fakt jedno z míst, které fakt stojí za to neminout...
Andy přepadne nějáká viróza a tak zvrací a má průjem... na 2 dny...
Poslední večer jsem pozvaná k Šabírovi domů na večeři... vnímám to pozvání jako společenskou nutnost... krom toho je Šabír opravdu prima... daleko otevřenější než Hamid...
18.03.2012 06:33 | stálý odkaz

Indie -Kerala

Jsme v Kerale...
vydáváme se do sloního kempu...
jsou tu 3 sloni... většina z nás si zaplatila program - jízdu, koupání, krmení, focení... 2 jen jízdu...
Kontakt se slonem.... to byl můj sen několik let... když to loni nevyšlo na Andamanech, tak jsem byla opravdu zklamaná...
a teď jsem se dočkala...
jede nás 8.... slon uveze 3 lidi... já jedu jen s Jirkou na Lakšmí... sedím vepředu a chvílema si na ní lehám, abych měla co nejužší kontakt... prostě šílenec:-)
Pondy nás fotí... užívám si to... mám obrovskou radost...
pak všichni někam zmizí a tak krmení zbylo na mě... dávám všem třem slonům dýně.... a přichází na řadu focení se slony... a tak se se všema ještě můžu pomazlit... náádhera...

Po krmení se jdu převlíknout do plavek a pak hurá k bazénku, kde už je Lakšmí... ostatní sloni jdou znovu vozit lidi...
dostáváme rejžáky a máme jí pořádně drhnout... Lakšmí leží... když jsme komplet, tak si jednotlivě chodíme sedat Lakšmí za krk, ta nasává vodu do chobotu a stříká ji na nás...

Potom dostáváme ještě kávu/čaj...

Následně jedeme pár minut na farmu s kořením...
milý indický průvodce Sachu nám ukazuje vše co na farmě pěstují... koriandr, pepř, kurkuma, hřebíček, vanilka... sranda je, že se snaží opakovat názvy koření v češtině...
Sachu nás přesvědčuje, že máme jít na taneční vystoupení ve městě... že bude moderovat...
Sachu mě balí... v hlavě mi bliká varovný signál "gigolo" a tak nereaguji a řeknu, že nikam nejdu... Jirka taky nejde... nicméně skupina rozhodne, že to chtějí vidět... a Sachu navrhne, že já jako překladatel pro skupinu budu mít místo zdarma... no tak co už... takže půjdu...
Jedeme rychle na objednaný 3 hodinový trek v džungli.... už máme zpoždění... je nás 8 a tak musíme mít 2 chlapy z parku jako průvodce... trek je po rovince... takže příjemný... vidíme divoké kohouty, ptáky, malou srnku..., bizony... stopy po slonech, kosti uhynulého sloního mláděte, hnízda divokých včel... Je to prima procházka... nakonec ještě vidíme černé opice a divoká prasata...

"taneční" večer všechny kromě Radka zklamal... bylo to vystoupení 4 mužů... nějáké staroindické bojové umění... ne tanec... prostě děsný.... tohle už vím, že příště se skupinou vynechám... Sachu se mě dál snaží balit... ale odcházím se skupinou... po večeři mě znovu loví ve městě... víc než hodinu trávíme v obchodech s kořením...


Další den jedeme na čajové plantáže... čajové keře vidím snad poprvé v životě... potkáme skupinu sběračů - z keřů stříhají speciálními nůžkami horní světle zelené lístky keřů... jen nové výchonky... pár mužů má i motorové nůžky, kdy lístky padají rovnou do pytle... Je to velmi zajímavé... pak si ve vesnici dáváme čaj a místní koblihy (sladké i slané).... přijde parta dětí a tak rozdáváme bombony a hračky....
Dál pokračujeme směr vodopády....
Tyhle vodopády nejsou klasická destinace evropských turistů.... je to "indické výletní místo".... a tak jsme upozorněni, že koupat se tam budeme moc pouze oblečené... jako Indky... k vodopádům jdeme asi 1,5km pěšky...
Všem říkám, že je třeba pod vodopádem pořádně opláchnout 7 čakru.... voda musí dopadat na korunu.... byl to neuvěřitelný zážitek.... nádhera....
Pak pokračujeme asi 4 h jízdou do další destinace....
Triči... hotel je hned u největšího chrámu jižní Indie....

.



16.03.2012 16:14 | stálý odkaz

Indie začátek

tak práce začíná...
během prvních dní jsem zařizovala naše cestování... domluvila jsem taxíky, autobus...
ani jsem nestíhala chodit k moři.... než přijeli, byla jsem jen 1x plavat...
dala jsem masáž...
a 17. večer jsem vyrazila pro první účastníky - Andreu a Radka...
ani s jedním z nich jsem se zatím nesetkala...
oblékla jsem si modré sárí a vydala jsem se s taxikářem Pondym na letiště...
čekáme od čtvrt... já jsem letěla stejným letem a v půl jsem byla před letištěm...
půl/ třičtvrtě... a přijde sms, že dorazili... pak ale stále nic...
znám je jen z fotek a tak doufám, že jsem je neminula... postupně jde posádka a plno cestujících....
oni nikde.... vylezou až v jednu 5, Andyno zavazadlo spadlo pod pás a tak na něj dlouho čekali... ale našlo se...
našli jsme se... a tak hurá do hotelu....
Pondy je lepší řidič než řidič co vyzvedával mně...
****************
ráno s nimi dojdu k changmenovi vyměnit prachy a ukážu jim kde co najdou v městečku... a vyhlásím volný den až do oběda...
jsem unavená.... a to mě večer čeká další cesta na letiště... tentokrát větší auto pro 6 lidí.... přiletí mi zbytek posádky... 5 lidí...
přes den přijde sms, že z Franfurktu letí na čas...
na letišti něco po půl vycházejí z budovy.... a opět jedeme do hotelu....
ráno jsem utahaná... 2 zkrácené noci po sobě... nic moc...
Opět dělám prohlídku města... a vezmu je vyměnit si peníze... k Hamidovi do obchodu... Všem vysvětluji na co si dát pozor... a že se mají mazat... po setmění stříkat repelentem...
Changeman je spokojený... dává mi ze známosti lepší kurz:-)
mám slušný balíček... abych na cestách mohla platit jídlo, ubytování...vstupné... uff...
K snídani jsem udělala pro všechny ovocný salát... meloun, banán, papaya, ananas..
K obědu vyrážíme do Guru.... všichni dáme biriany... pálivá rýže, vejce na tvrdo a kus kuřete....
všichni to v poho dají... hurá...
K večeri dáme opět Guru... tentokrát placky a ryba/ kuře.... co kdo chce...
*******
další ráno (19.2.) začínají všichni lekcí jógy... já jdu zatím na trh opět nakoupit ovoce a připravit snídani...
Společně jdeme na prohlídku Mamalla... Sea Shore temple, 5Rathas a Butter ball stone... a mandapy...
Oběd opět v Guru a odpo koupačka...
V oceánu jsou ale žahavé medúzy... poprvé co jsem tady... fuj.... a tak tamu cáchání moc nedám...
někdo skončí požahaný....
***************
Indie podražila... taxíky jsou o cca 20% dražší... ubytování o 20-30% oproti minulým 3 letem.... nepříjemné... ale co už,... krom toho vyšlo to, že se dostaneme do chrámu Univerzity... což je malý zázrak... a drahý výlet... a také se dostaneme do míst, kde jsou sloni... tedy další místo, které nemám v kalkulaci...
upozorňuji tedy skupinu, že s takovým nárůstem jsem nepočítala a že je reálné, že pokud penízky nebudou stačit, budu od každého muset ke konci výletu vybrat ještě dalších 500-1000 Kč navíc... nebo tyto 2 výlety radši nedat... skupina rozhodne, že tohle navýšení zvládnou....(nakonec jsem dovybírala 750Kč)
*************************************
(20.2.) začínají všichni lekcí jógy... já jdu zatím na trh opět nakoupit ovoce a připravit snídani... joga je tentokrát o půl hodiny dříve, abychom stíhali včas dorazit do místa určení... dnes je výlet do Kanchipuramu (město chrámů a hedvábí) a potom následuje prohlídka ptačí rezervace...
Máme objednaný soukromý autobus... a cesta trvá něco přes 2 hoďky... v Kančí se nám vnutí místní průvodce... a objedeme klasicky 5 největších chrámů... pak dáváme oběd ve vegetariánské restauraci... navštívíme továrnu na hedvábí... a obchod...
V jednom z chrámů je svátek Šivy... jeden z mála dnů v roce, kdy svítí celý chrám... uvnitř jsou dlouhé řady ghí lamp... neuvěřitelná atmosféra... speciální pooji... a zdobí Šiva lingam květinami... nádhera.... účastníme se několika rituálů... plní se tu přání.... a je tu velmi silná energie...
V dalším chrámu se nám podaří se dostat do vyších pater chrámu, kde je ležící Šiva... byla jsem tam již 2x předtím a tohle se mi podařilo poprvé... sice to stálo malý úplatek... ale nelituji... ve stejném chrámu rozdávají sladkou rýži... všichni si dáme porci...něco jako malý piknik v trávě...
Po obědě... asi ve 3 vyrážíme směr ptačí rezervace... na ostrůvkách ve vodní ploše hnízdí v tuto dobu na 30tisíc ptáků... asi 100 různých druhů.... je to nádhera je pozorovat... Jsem ráda, že i tady se všem líbí... a dlouho pozorujeme ptáky z vyhlídkové věže... tady jsem teprve podruhé...
Na večeři jdeme do Guru... vracíme se do Mamalla až kolem 8. večer....
**********************
Ráno opět jóga... snídaně ovoce... a dnešní den je na programu pláž... a večer meditace s anděly na splněné přání....
****************
22.2. Další ráno opět jóga.... po snídani vyrážíme busem směr letiště Chennai... letíme do Madurai
v Madurai na nás čeká klimatizovaný bus, který s námi teď bude dělat několikadenní tůru....
Asi v 1 odpo nás bus bere do hotelu... a dáme procházku městem a navštívíme slavný chrám Šrí Mínakší... opět je tu s námi Pondy... ale vnutí se k nám další indický průvodce... a já jsem naštvaná... jasně Pondymu říkám, že ho nechci... stejně jde s námi... a zbytečně nás po chrámu honí... po prohlídce chrámu promlouvám Pondymu do duše... řeknu, že tohle bylo naposled... že už nikde s námi nepůjde nikdo, kdo není "pozitivní" nikdo kdo nás bude někam uhánět... znovu mu vysvětlím, že my nejsme klasický turisti... že do chrámu chodíme meditovat... ne obíhat nesmysly... a že na meditaci potřebujeme čas a klid... a že chodíme i na pooju... když se nám chce... a komu se chce... Jsem tvrdá... a Pondy to pochopí.... Pochopí, že jestli chce byznys... a spolupráci se mnou... a tedy peníze... tak že se přizpůsobí...
Mám Indický mobil... a Hamid mi denně volá, aby zjistil, jak se máme a jestli je všechno v poho... i jemu tlumočím to co jsem řekla Pondymu... Pondyho aj není dokonalá, a tak mu to Hamid dovyloží v tamilštině... a máme pohodu...
23.2. ke koupi banánů dostávám květiny do vlasů:-) navštívíme další chrám... a pak se vydáme do dalšího 18 km vzdáleného... tady lidé obětovávají vlasy bohu Šivovi... Jirka a Jaromír se rozhodnout dát vlasy Šivovi.... oholí jim hlavu... natřou jim jí pastou ze santalu... tak mají chlapci žluté hlavičky... žasnu... skoro se mi chce brečet.... Jirka vypadá děsně...
ale je to jak to má být...
Pak dáme po 30 km další chrám... tentokrát vyrážíme na pouťní cestu na žulovou horu... uff... zapoměla jsem vodu... nahoře mají jen hnusnou oranžovou limonádu (holky to nazvali !made in garage).... fakt hnus... ale z hory je nádherný výhled... potom dáváme ještě chrám pod horou.... á... vidím pouličního vykladače budoucnosti... papoušek mi vytáhne kartu se 3 bohyněmi.... věštba je příznivá:-)
a k večeru se vydáváme směr Kerala.... a čeká nás výjezd do hor...
je tu chladněji... ráno kolem 20C... přes den kolem 25C... pro nás pohoda... Pondymu je zima....
13.03.2012 21:22 | stálý odkaz

Andamany - turistické info

Pokud se chystáte na Andamany - ostrovy patřící k Indii, vzdálené cca 1200 km od Indie... letecky 2 h 5min. z Chennaie... ale letá se třeba i z Kalkaty...
Letenky je nejvýhodnější koupit přes internet - platba kartou, elektronická letenka, z ČR vyjde o 2-3tisíce dráž
Na Andamany - Port Blair - létá společnost Jet, Air India a Kingfisher.
Na další ostrovy se lze dopravit lodí nebo od letošního roku nově hydroplánem.
Existuje i varianta kdy jede z Kalkaty nebo Chennaie(Madras) loď -cca 2-3 dny, ale nejezdí tak často a tak k tomu podrobnější info nemám....
Peníze si na rupie přeměňte ještě v Indii, na ostrovech vás i výběr z bankomatu vyjde dráž a ve směnárnách dostanete mnohem méně výhodný kurz...(stejné platí i pokud jste na jihu Indie a chystáte se na sever... tam je rozdíl v kurzu ještě víc odlišnější... )
1 rupie se momentálně pohybuje kolem 0,4-0,44 za 1 kč
Rikša z letiště do centra vyjde na 50-100 rupií... za cestu zpět po nás rikša chtěl více než 2 násobek... takže pozor, než pojedete zeptejte se na částku... a i kdyby, tak víc než 100 rupií mu nedávejte... bude se vám snažit říkat, že platí parkovné... a kdesi cosi, ale sami uvidíte, že cestou nikde nic neplatí...
Ubytování - Port Blair nabízí spoustu míst... ale je výhodné se ubytovat přímo v centru města... My jsme byli ubytovaní přímo 1 ulici za Abrdeen Bazar za cenu 650rs za pokoj. Než se ubytujete, pokoj si prohlédněte, hlavně koupelnu... na pokoji jsme bohužel měli mravence... a ty nás po ránu trochu pokousali... takže i na tato nenápadná zvířátka je třeba brát zřetel...
Klimatizace - pokud má pokoj klima, tak je tak 2xnásobně dražší než pokoj bez... všechny pokoje by měli mít "fan" větrák na stropě, který vám k ochlazení pokoje stačí a tak se dá pobyt všude zvládnout i bez klimatizace...
Není třeba se obávat, když vám už rikša na letišti nebo ve městě/ v přístavu nabídne, že vás odveze někam ubytovat...vždy můžete odmítnout a prohlídnout si víc míst, a rozhodnout se, kolik chcete zaplatit a jaký standart vám stačí.



******************bude doplněno...............


06.03.2011 14:20 | 0 komentářů | Autor: Petra Angela | stálý odkaz

ahoj z Tiruvanamallai

Ahoj vsem z Tiruvanamallai,

vcera rano jsem v doprovodu kamarada Santhose opustila Mamalla a vydali jsme se na cca 5 ti denni cestovani po Tamil Nadu. Nejdriv jsme s jednim prestupem jeli mistnim busem do Kanchipuramu, kde jsme objeli vsechny mistni chramy. Bohuzel v tomto meste smi uplne dovnitr pouze hinduiste.... I presto jsem videla 3 nadherne slony... a jeden mi pozehnal - kdyz jsem mu dala minci... pote jsme jeste navstivili rodinnou tovarnu na hedvabi.

Pak jsme se vydali 2h busem do Vellore - Velur. Bohuzel byl patek a tak muzeum bylo zavreno... a nejvetsi chram byl preplneny lidmi a tak jsme navstivili pouze jeden chram a mestske hradby - pevnost z cca 16teho stoleti... Puvodni plan byl prespat ve Vellore, ale jelikoz nebylo nic k videni, tak jsme se vydali busem dal... 3 h do Tiruvanamallai... cestou nam vjel pod autobus opily ridic riksi... nastesti prezil, stejne jako my....
V Tiru jsme v me z minula znamem Ganesh lodge.... trosku osumtely hotel... nemela jsem konkretni plan a pote co jsem si loni vylezla na Arunacalu - svatou horu... tak jsem si nemyslela, ze bych tam jeste nekdy lezla... i kdyz loni ten vystup nahoru byl pro me dost zasadni....

dnes jsem se probudila kolem 6te.... ale vstavat se mi nechtelo... a pak jsme se se Santoshem domluvili, ze vyrazime do mesta... kdyz me prepadla silena myslenka, ze jdeme nahoru... koupili jsme 4l vody a ve 7,45 jsme se vydali zdolat horu... zpocatku jsem si nebyla jista, jestli tam pujdem... a myslim,ze ani Santhosh moc neveril, ze to myslim vazne... on sam nikdy na zadnem treku a na zadne hore nebyl... tak jsem mu vysvetlila proc se chodi na Arunacalu a ze tam asi jdeme...
V 11 jsme byli na hore... dala jsem mu diksu... na vrcholku nadherne foukal vitr... a bylo to cele neuveritelne...
cca v 7.30 cz casu jsem vam vsem poslala diksu se zamerem osobni prosperity a zdravi...

Uplne bych zapomela, ze jsem vcera poprve jedla v klasicke indicke restaurace rukou, z bananoveho listu... obed, vecere... no a ted tak chodime na kazde jidlo... takze ziju uplne indicky....
ve stredu vecer jsem si nechala usit sari... a opet jsem v Mamalla zpusobila pozdvyzeni... ve smyslu, ze jsem se libila... i kdyz tohle sari neni tak luxusni jako to lonske...

Po sestupu z hory jsem byla dost unavena a tak jsme do 5 ti odpocivali a vydali jsme se pak do Arunacalas chramu, kde normalne byva slon, ktery take za minci nebo jidlo dava pozehnani... jenze je sobota a tak vcera jsme ho videli... ale dnes ma volno... zato tam bylo milion lidi na modlidbach...
vcera jsme take dali jednu pudzu...
a tak jsme jeste dnes vecer zvladli objet riksou Arunacalu dokola a zastavit se u nekolika mensich chramu... bylo to bajecne...
Vecere probehla tentokrat v nevegetarianske restauraci - takze po dlouhe dobe jsem mela maso - kure...

Zitra rano se chystame brzy vyrazit do dalsiho mesta... myslim ze Trici... a pak dalsi den... asi Madurai...

Mejte se vsichni bajecne... uzivam si kazdou minutu... uz se mi to krati...
23.07.2010 17:16 | 0 komentářů | stálý odkaz

Diksa trener...

Ahoj vsem...
tak jsem se stala Diksa trenerem.... huraaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa

rano opoustim univerzitu... a jeste se setkam s Amou... budu se ucastnit jejiho darsanu...
Odpo odjedu smer Mamallapuram... a pak se uvidi...


Petra Angela
13.07.2010 17:31 | 0 komentářů | stálý odkaz

a zas jeden prispevek z Indie...

Ahoj vsem...
porad se neco deje...
pred par dny jsem opet prekonala sama sebe... byli jsme spolu s jinym kurzem, ktery bezi v jinem campusu soubezne s nasim slavit.... Ten druhy kurz je cely Indicky -asi 400 lidi...
byl to spolecensky vecer... kazda zeme mohla predvest neco na podiu...
vzhledem k tomu, ze zpivam priserne... vtipy ktere si pamatuju, tak nejsou pro indicke publikum vhodne..., tak kdyz se me ptali predem, jestli bych vystoupila, tak jsem rekla, ze v zadnem pripade...

pak jak probihal vecer... hned na uvitanou se s nami zacali indicke zeny objimat... jedna mi dokonce dala pusu... a ja pak videla indicke tanecnice... a pak sve spolustudenty... ze pod atmosferou vecera take vystupuji... tak jsem se rozhodla, ze prekonam sama sebe... a spolu s lidmi,kteri jsou tu take v mensine - z Holandska, USA, Belgie jsem sla na podium zatancovat...
byl to pro me uzasny zazitek a uzasny vecer...

Jsem vdecna za to ze tu jsem a ze se tu mohu ucit, protoze vim, ze tim co jsem se tu uz naucila, tak tim mohu pomoct spouste lidi... a nejen ze se tu ucim, ale sama prochazim stejnym procesem, kterym budou pak prochazet ti, kteri budou chtit neco zmenit ve svem zivote...


Dnes je tu opet silene vedro a za chvili mame jit na obrad - homu... spolecny ohen se zamerem.... kdo chtel mohl mit i osobni homu, ja jsem se rozhodla, ze do toho za cca 4600 kc nejdu... ze to pro me neni tak dulezite... a uziju si jen tu spolecnou....
vecer bychom se opet meli setkat s Bhagavanem a mit dalsi mukthi deeksa proces... vcera byl take jeden... a opet s tancem a vetou Ja jsem byti, vedomi, blazenost... do toho byla bourka... tma a blesky... uzasna atmosfera....

Vypada to,ze jelikoz jsem jediny zastupce CZ, tak se setkam s Bhagavanem a budu si s nim povidat... takze to ze jsem tu sama je pro me obrovske stesti a vyhoda...

Cely kurz silene ubehl a me zbyvaji posledni 3dny a pak odjizdim... zrejme do Mamalla a pak kam dal.... netusim... mam nejake plany... ale uvidime jestli jsou ma prani realna...

11.07.2010 11:32 | 0 komentářů | stálý odkaz

ahoj z Indie

Ahoj vsem,
posilam pozdrav z Oneness Univerzity. Jako jedina zde nyni reprezentuji Ceskou republiku.
Je to tu uzasne....
je silene vedro... za klimatizaci a vetraky jsem fakt vdecna...
dnes zacal kury, oficialne nas privitali a odpo uz zacala prvni lekce... dalsi nasleduje zitra brzy rano -zaciname meditaci...
nejvice je tu lidi z Thaiwanu, pak z Australie... par lidi z USA, Svedska, Belgie, Nemecka, 1 Anglican, Nizozemci, Korei, Dubaje... je nas tu asi 50 - tedy pomerne malo, oproti Jarouskove kurzu, kde jich bylo pres 400.
Alespon tak ale mame vetsi sanci se lepe poznat...
Sdilim pokoj s 11 dalsimi zenami - Svedsko, Belgie, Australie... nejvic si rozumim s Belgicankami a s Australankami -Svedsko me zatim nejak miji...
Padukas maji zatim jen velike - a tak kdo je chtel, tak si rozmyslete, zda do nich chcete investovat 1500kc.
Dnes jsme se setkali s nasi dashadzi -Nithya se jmenuje a mam ji pro sebe s Belgicankama, takze jsme na ni jen 4.

To vedro je tady velmi unavne... a narocne... hodne to uspava...
Ale pri minulem pobytu v Indii jsem si prala prijet v obdobi, kdy jsou zrala manga - no tak se mi to splnilo... manga jsem si koupila v Mamalla - prekvapila me pomerne vysoka cena 60kc/kg... ale byly mnam... takze pozor na vase prani... oni se totiz driv nebo pozdeji splni...
Bhagavana jsme zatim nevideli....
Mejte se uzasne, protoze ja se mam.... uz pri prijezdu sem jsem v srdci citila obrovskou radost, ze jsem tady.... v dalce je videt Oneness tample.... a zatim ty me pozitivni pocity pretrvavaji...

Petra Angela













04.07.2010 17:39 | 0 komentářů | stálý odkaz

na cestách za rozvojem....

tak zítra letím na měsíc do Indie...
s Turkish Airways - Praha - Istambul - Bombai
s Kingsfisher Bombai - Chennai
a v pátek ráno budu opět v rybářské vesničce v Mamalla... setkám se se Santhosem...
a v sobotu jedu na process na Oneness Univerzitu, kde budu až do 14/7 - budu tam z CZ jediná...

Hamid bude v Mamalla až od 11.7. a tak se s ním uvidím až po kurzu... Mám pro Rajovu rodinu ještě nějáké další příspěvky a dárky pro děti, takže budou určitě rádi...

včera jsem si užila setkání s přáteli na dikše u Jarouška... měla jsem vidění... dikšu jsem nedávala, ale přijímala...cítila jsem to tak, že prostě ještě potřebuji před procesem přijímat... sešlo se nás tam asi 8 dikša dávajících a tak i Jaroušek přijímal... a to mé vidění... viděla jsem Bhagavana... vypadal jako Santa:-) a měl dva veliké pytle... a to něco co měl uvnitř těch pytlů mi vysypal do hlavy přes 7mou čakru... :-)

co budu dělat po 14/7 v Indii - kam budu cestovat... nějak nemám jasno... otevřela jsem průvodce a nějak to nechávám kam mě to zavede...





30.06.2010 15:12 | 0 komentářů | Autor: Petra Angela | stálý odkaz

Odešel...

když mi kamarádka volala, že můj přítel Raj z Indie zemřel... v první moment jsem tomu nechtěla uvěřit... nějaká část mně tu informaci odmítala přijmout..., ale stejně jako s ní i se mnou se přišel rozloučit...
ve snu... jen mně nedošlo, že se jedná o loučení... většinou si své sny nepamatuji a tak mi postupně dochází o čem bylo to "poslední setkání" a co bylo mou reakcí na to co všechno mi v tom snu sdělil... byla sem z toho "zmatená", ale najednou mám podivuhodně jasno... i když to bolí...

jak mi to pomalu dobíhalo... tak jsem jednala jak robot... vyzvedla dceru v Becki a jela domů... a tak nějak mi docházelo, že je to pravda... že už ho nikdy neuvidím... že to nebyl jen "špatný sen" nebo ještě hůř "špatný vtip" a že odešel dřív než měl... Nemohl za ten rok co jsme se neviděli vyléčit těch X tisíc lidí, které ještě měl... to si myslím, že nestihl... jenže tím jak se před r. 2012 vše zrychluje, tak se pravděpodobně zkrátilo i tohle jeho poslání tady na Zemi... a jeho duše musela někam dál...
Zpočátku jsem tu informaci vnímala jen jako hlubokou bolest... a i přesto, že vím, že smrtí kohokoliv nic nekončí, tak část mého srdce tenhle odchod velmi zasáhl...
Tragedií je Rajuv odchod pro jeho rodinu... nejen že má manželku a tři malé děti... nejmladší holčičce jsou teprve 3 roky... ale v Indii je jeho rodina mnohem větší... staral se ještě o rodiny svých zemřelých bratrů... takže o dalších třeba dvacet lidí... žen... dětí... což je obrovská zodpovědnost... byl hlavou hodně velké rodiny...
Dal mi mnoho a tak i já chci udělat něco pro něj a jeho rodinu.
Raj byl ten kdo mi pomohl najít mou vlastní vnitřní sílu a ukázal mi směr, kterým nyní už víc než rok jdu... pomohl mi odpoutat se... a vymanit se.... a byl na mě tak napojen, že věděl.... a sledoval mě dál i poté co jsem z Indie odjela... mluvila jsem s ním celkem nedávno dvakrát po telefonu... a ptal se mě na věci, které jsem věděla jen já... a které se staly letos... a dál mi svým způsobem pomáhal najít tu správnou cestu... ptal se na Proč... a já v ten moment věděla, že takhle ne... že má pravdu... a že mám změnit směr... dělat něco jinak... přestat si ubližovat...

Bez něj už pro mě Mamalla není tím čím bylo... další místní přátelé mi nejsou tak blízcí jako Raj... postrádají jeho moudrost a zkušenost... o schopnostech ani nemluvím... a tak nějak ten pocit spojení na úrovni duší...

Takže má "akce" na podporu Rajovi rodiny.
Nabízím pro prvních 10 lidí - ať už léčení nebo osobního Reconnection za "vaši cenu".... tedy za dobrovolný příspěvek...
Spojíme užitečné s užitečným:-), netroufám si napsat příjemné... někdo totiž během léčení může i platkat... ale možná i tak ano....
Tedy neplatíte 1500kč /1 léčení nebo 333$ (tedy cca 6400/ 2 seance znovunapojení), ale platíte přesně tolik kolik chcete... dle vašich možností....

Všechny peníze za tato léčení nebo znovunapojení pošlu do Indie Rajově rodině.
Tato "akce" začíná dnes a poběží do 30.6. 2010.
Kontaktovat mě lze emailem angelaaa@email.cz.
Poté peníze odešlu přes Western Union nebo je pojedu předat osobně... nicméně v současné chvíli to vidím na tu Western...

Péťa
03.05.2010 09:20 | 0 komentářů | Autor: Petra Angela | stálý odkaz

zpráva/-y z Indie....

Zajímavé... tohle mi dnes napsal ten stejný člověk, který mi řekl, tu krásnou větu "Make yr smile evergreen".
Vzhledem k tomu, že je z rodiny léčitele, který se mnou v Indii pracoval... a je to hodně čistý člověk, tak je ta jeho zpráva pro mě o to hlubší....
Píše...
Doufám, že ses měla dobře v Peru... a ted jsi zpět a musíš pracovat a zkusit léčit.... Cítím, že tvá energie je nyní mnohem větší než předtím.
Zdál se mi o tobě včera sen... Tys jen tak poletovala kolem dokola... a viděl jsem že jsi moc krásná... hubenější než předtím... šťastnější než předtím... a když jsem se zeptal co tu děláš, tak jsi mi řekla "jsem vysvobozena z nového vztahu".
Dál mi píše - nevím, jestli je to pravda, že jste se rozešli... to bylo v tom snu... Ale vypadala jsi moc šťastně... Přeji ti abys byla vždycky tak šťastná.

Tak jsem tak trochu v šoku... nepsala jsem mu, že jsem se s přítelem rozešla... ani že jsem zhubla (rok zpět jsem měla o 11 kg víc)... ale před 2 dny poslala odkaz na fotky z Peru... i tak je to zajímavé....

hned jsem na to musela reagovat... a přišel mi ještě dovětek...
viděl jsem ještě že najednou víc veříš v sebe a jsi víc spokojená sama se sebou.... a vím zcela určitě, že přijedeš znovu do Indie... Říká mi to mé srdce.... (dva dny předtím jsem se koukala na letenky....)

11.2.
tak včerejší zpráva z Indie nebyla jediná...
dnes jsem měla dlouhý telefonát od Santhoshe... v podstatě to bylo opětovné velmi milé vyznání lásky a sdělení toho jak moc mu chybím...jak moc mu chybí můj smích a dotaz na to kdy přijedu... vysvětlila jsem mu, že to co jsem mu řekla před rokem při svém odjezdu dál platí - že ho mám ráda jako svého bratra... a že mezi námi nikdy nebude víc než přátelství...
řekla jsem mu, že tam určitě přijedu, ale že nepřijedu sama, bude se mnou více lidí a že s ním počítám jako s místním průvodcem... řekla jsem mu k čemu všemu jsem došla v Peru.... a že stejně jako já žiju a nečekám na nikoho, tedy ani na něj, tak aby i on si našel přítelkyni a žil... že jsem šťastná a spokojená a chci aby byl šťastný i on... jen to je důležité a má smysl... že nemá důvod se trápit...
i nadále ho hodlám podporovat v jeho práci, svými objednávkami, protože vím, že díky tomu může mít lepší život... ale můj život není a nebude po jeho boku...

10.02.2010 12:13 | 0 komentářů | stálý odkaz

Indie jinýma očima VI

V tento moment... u kolonády u pláže Letuška přebírá iniciativu a jde aktivně zjišťovat u jiných turistů možnosti na levnější ubytování... po chvíli je úspěšná... možná víc než to... máme indického průvodce, který je ochoten řidiči ukázat kde ten hotel je... jede s námi... jsme happy, že nemusíme cestovat dál a můžeme bydlet... v hotelu nám jako vždy dávají vybrat z více pokojů... jeden vybíráme... po zdi tam lezou gekonci - malé ještěrky... to je š´tastné znamení...
řidič přespí v autě - jen se domlouváme, že má čekat v 6 před hotelem a pojedeme dál...
Převlékneme se, dáme sprchu a vyrážíme do ulic... tentokrát to není o památkách... skončíme u nákupu... je tu Bata... kupuji si nové boty... ty stávající se rozpadají... tak pro jistotu... kvalitativně horší vietnamec... cena 250kc... no co... a jdeme dál... našli jsme úžasný butik... mají tu tisíce sárí... neodolám, jsem rozhodnutá si sárí koupit... nakonec vyberu modré... ladí mi k těm tyrkysům... prostě jsem v Indii zjistila, že modrá je dobrá Sárí prodává prodavač... umí ho na mně šikovně namotat... má k tomu takovou gumu do pasu,abych měla představu, jak budu vypadat... sárí je zpravidla 6m látky... někdy pošitá flitry... nebo výšívaná... 1m této látky je určen na "top" vrček... s rukávy.... tzn. musím si ho někde nechat ušít...
kupujeme si ještě každá několik šátků přes plavky... jsou levné a vypadají kvalitně... sice pak zjistím, že nechutně pouštějí barvu, ale jsou krásné... vybrala jsem si černý, červený a tyrkysový... prostě moje barvy. Ptám se prodavače jestli má tu gumu - abych to sárí mohla nosit už v Indii... on že ne... ale pak přiběhne jeho šéf a dostávám tu jeho gumu se suchým zipem darem mám radost
pak ještě kupujeme ovoce na snídani, večeři... a navštívíme i místní supermarket... na památky jsme tentokrát neměli čas... město je rušné a hlučné... jsou tu i kolorikšy, nejen moto, jak je známe z Mamalla...
vyčerpané se vracíme do hotelu, znovu se koupeme a jdeme spát
18.11.2009 21:51 | 0 komentářů | stálý odkaz

Indie jinýma očima V

V cestovce jsme si domluvili taxi s řidičem, který s námi bude 2 dny na cestách a pak se vrátí sám do Mamalla... a my přijedeme až přijedeme... ale chceme se tam vrátit...
Raj mi na cestu vykládá karty... dáva rady, ale také mě i Letušce dá na krk ochranný amulet... já už mám svůj řetízek s tyrkysem, který mi má pomoct, ale přesto dostávám amulet na žluté šnůrce... Letuška dostává ametystový amulet také na žluté šňůrce... loučíme se a vyrážíme mnohem později než bylo domluveno... no a co... jsme v Indii a nikdo to neřeší.. žádný stres... řidič je ten stejný, který nás vezl do knihovny... pěkný mladý kluk... moc nemluví, ale když chceme fotit, tak je ochoten přibrzdit... cestou dokonce zastavuje u solných polí - indové si vytvoří v blátě v zátoce políčko 5x5 m do kterého nalejou slanou vodu... těch políček jsou tam stovky... u každého už malé hromádky soli... mají tu dokonce z bláta vytvořeného Ganéšu - indický bůžek ve tvaru slona... jak vidí bílé, tak se okamžitě sbíhají a chtějí tužky a peníze... mají červené zuby a pusy... to je od zvýkaní betelu... rozdáme pár tužek... nějáké drobné a mizíme do auta než jich bude moc
po chvíli zastavujeme znovu... tentokrát jsou tam nádherné veliké růžové lekníny... ale moc se nepřibližuji... přeci jen mám u bažinatých vodních ploch strach z krokodýlů... a jsou tam obrovské barevné sochy bohů a bohyní...
dále nám staví u silnice... ví že tam bývají opice... tak si je fotíme... jedeme dál...
Dorazily jsme do Aureville, půda je tu červená, je to malé městečko (nebo vesnička?) u cesty jsou nádherné barevné keře... a představte si plot mají udělaný z kaktusů... nápadité...a proti vetřelcům jednoznačně účinné...Aureville bylo místo,tam sem se také chtěla podívat... škoda ale že se nedostaneme dovnitř kopule - prý se musí objednat 14dní předem... tak to už nestíháme...Co je zajímavého na Aureville „zlatá koule“ – chrám, v němž je největší křišťál na světě má cca 70cm, ale především je tu hodně silná energie. Vstupujeme do budovy,potřebujeme povolení i na vstup do zahrad,které kouli obklopují... prohlížíme si fotografie a model kopule... něco si povídáme s Letuškou česky a v tom anglicky oznamují, že se teď zavírá, že je přestávka na oběd... v tom se na nás otočí chlap a říká "jé my jsme taky z Čech...." Seznamujeme se s Jirkou a pak s Kamilou. Jdeme společně do přilehlé vegetariánské restaurace na oběd a vyprávíme si o našem cestování....Poté s nimi procházíme Aureville.Cestují celou Indií a tak jako my,jen začali v Bombaji (na opačném konci) chtějí zítra pokračovat do Tiruvanamalai. Na nás na parkovišti čeká Sentil a jedeme dál... oni mají ubytování zajištěno v Aureville... my pokračujeme do Pondichery... nemáme ubytování... řidič zastaví - zřejmě dle pokynů svého zaměstnavatele a majitele cestovky před nejdražším hotelem... Jdu dovnitř a ptám se na cenu... na naše cca 900 za noc... na Indii drahota... co dál? rozhodneme se, že jedeme k oceánu... a že zkusíme něco sehnat...

18.11.2009 21:50 | 0 komentářů | stálý odkaz

Indie jinýma očima IV

Večer jsme šli sednout si k oceánu na takové veliké balvany já, Letuška a Raj. Dnes je úplněk-původně jsme měli být v Tiruvanamalai, ale nesehnali jsme ubytování a tak se náš pobyt v Mamalla prodlouží o pár dní...Pořád si mám s Rajem co povídat.. Letuška sedí nad námi a zpívá... On mě taky pobízí,abych začala zpívat... ale na rozdíl od L zpívám hrozně.... je to nádhera! úžasný pocit svobody (i když jsem stále vdaná) a je mi moc dobře... Půjčuji L svojí šálu a ona nás nechává o samotě... Bohužel ti divocí psi asi cítili z mého šálu moje kočky... možná, proto ten útok na L... naštěstí to ještě dobře dopadlo... je celá:-) ale je v šoku...
Právě pro ty úžasné pocity nevnímám, že by se L mohla cítit odstrčená a že se možná chovám až moc sobecky... ale v ten moment to prostě tak nevnímám... potřebuji s ním být...

18.11.2009 21:48 | 0 komentářů | stálý odkaz

Indický deník jinýma očima III

v Indii na pláži je každá Evropanka za filmovou hvězdu... ano a je jedno jestli má 50kg nebo 100... Indky se totiž koupají v sárí... většinou ani neumějí plavat... a tak se stalo, že se jeden den na indické části pláže 4 lidi utopili...
já sem jela do Indie poučená v průvodci, že cokoliv na ramínka a dvoudílné plavky, prostě neee... no a pak jsem v tom vedru celkem trpěla... všechno oblečení bylo minimálně s krátkým rukávem a plavky vcelku... Letuška měla bílomodré bikini a moc jí to slušelo...ale tak si to bohužel užívala.... to myslím ironicky, protože to byl fakt opruz..
velice rychle jsme se od indických kamarádů naučili říkat indicky "ne nechci" "dej si odchod", jednou si jeden nechtěl nechat říct podobrém, nejprve jsem to zkusila anglicky, potom indicky a pak už jsem uvažovala o variantě ručně, stručně, to už všichni okolo, kteří rozuměli alespoň v jednom z použitých jazyků, tak koukali co bude dál nakonec sem jen vzala hrst písku a mrskla sem jí po něm... a začal se dekovat:-)
měla jsem trochu obavu, že kdybych jednu vrazila chlapovi, tak aby mě pak nestíhala indická policie... ale když sem se pak ptala místních kamarádů, řekli mi, že jsem to měla udělat... ten chudák byl totiž asi Tamil... a já mluvila Anglicky a Hindu.. .-)
Indi se nejen rádi fotí, ale na pláži je bavilo hlavně fotit si nás... tyhle frajírci co měli čas jen tak courat po pláži měli všichni mobil a fotili jak o život... a tak když šla skupinka 10, tak jsme se měli fotit několikrát za sebou...
Měla jsem sebou několik knížek a tak jsem toužila po klidu... po čase jsem to měla fakt zmáknutý... ideální bylo jít na pláž bez peněz a pokud už jsem něco chtěla koupit - třeba obrázek malovaný na hedvábí se slonem pro Vendy, tak jsem sebou měla prostě jen třetinu požadované částky... a na otázku v kterém bydlím hotelu, že mi tam pak něco dalšího přijdou nabídnout, na to jsem fakt nereagovala - v tenhle moment jsem zase já předstírala, že nerozumím dobře anglicky:-) a opravdu nevím ve kterém bydlím hotelu:-)), prostě musíte se naučit to co oni... nechtějí se nechat odbít, tak vy se nesmíte nechat ukecat anebo nabízet desetinu požadované ceny... protože pak už byste neodcházeli s pocitem, že jste udělali něco co jste udělat nechtěli... a to se tam Letuška měla naučit... to byla jedna z jejích lekcí a po pár veselých příhodách už jí to taky šlo :-)

18.11.2009 05:22 | 0 komentářů | stálý odkaz

Indický deník II jinýma očima

moje nejlepší kamarádka se rozhodla publikovat naše zážitky z Indie... a proto mi to nedalo a něco málo ze vzpomínek... její blog je flyaloha.txt.cz

Indie mě nepřekvapuje... na rozdíl od letušky nejsem zvyklá na změny pásem a tak prostě spím, protože jsem unavená... i když je venku v 9 ráno pěkná "diskotéka"...
Na rozdíl od Lenky mi došlo o čem to je... když přišla nadšeně naplněná svými zážitky... svatba... návštěva domorodců a čaj v zatuchlé místnosti... jídlo servírované na plastové podložce... a vlastně i strach co to udělá s jejím zažívacím ústrojím)), když to všechno prostě "musela" vyzkoušet, protože by nebylo zdvořilé odmítnout
necestuji poprvé... sice poprvé v Indii, ale někde už jsem byla... proto jí připomínám "smlouvat" a připustit, že v Indii je sice chudoba, ale nemůžeme spasit všechny... a hlavně ne hned vše první den... prostě nechat ty dojmy trochu usadit...
neleká mě ani bída, ani špína, ani zvířata na prašné a špinavé ulici...
prostě jsem na to všechno nějak lépe připravená...
**************************************************************************
když jsme konečně ujeli místní průvodky rikšou měla jsem konečně dobrý pocit... poprvé v životě jsem ochutnala pití z kokosáku... čerstvému ještě zelenému kokosu useknou rezavou mačetou vršek a dají vám do něj brčko... je to celkem dobré...
vydali jsme se podle fotek a nakreslené mapky hledat postupně Jarouškovi místní kamarády... byla to docela legrace... to hledání... je to on...? není to on...?
našli jsme Zaffa a Raje... říkám našli... Zaf se zakoukal do Lenky a já byla přitahována k jeho strýci... prostě ty oči... okamžitě jsme si začli vyměňovat informace... telepatická výměna... ano, došlo k opětovnému setkání dvou duší... kněžky a léčitele... už jsme se znali... a i teď jsme si vzájemně měli něco předat... možná je to paradox... nečekala jsem to... ale život mě naučil tohle už neřešit... to že někde někoho potkáte a v momentě setkání prostě "víte". Nestalo se mi to v životě poprvé...
zažila jsem lásku na první pohled. Ne tady v Indii... před více než 10 lety v Anglii... prostě jsem otevřela dveře a on i já jsme věděli, že k sobě patříme a všechny ostatní věci a dosavadní vztahy šly prostě stranou... opět to nedopadlo a slíbili jsme si setkání v dalším životě... přitom co teď vím, vím, že jsem ten slib neměla dávat... měli jsme se prostě i přes všechnu lásku domluvit, že život půjde dál... no ale skončilo to jak to skončilo a já vím, že se musíme setkat znovu i přes všechny cenné lekce,které jsem si z toho vztahu odnesla...
Takže asi ano, nebylo to první setkání tohoto druhu a tak mě to nešokovalo... nepřekvapilo... a jen jsem si to užívala... Prostě stačilo sedět na proti němu a byla jsem spokojená... asi právě proto, že jsme se již znali, tak se na mně dokázal výborně napojit... prostě věděl věci, které nevěděla ani má nejlepší kamarádka... a v podstatě věděl, co přesně potřebuji ve svém současném životě, a hodně mi pomohl se posunout dál... a jeho jméno Raj (vyslovuje se Rádž), ale píše se Raj... nikdy jsem mu to neřekla, ale ráj to pro mě v tu chvíli konečně byl...
ano v Indii... konečně po několika letech v manželství, které se mi stalo okovami jsem měla pocit, že jsem se dostala do Ráje... asi paradox, že v zaprášené Indii... v rybářské vesnici v bengálském zálivu dostanete od života příležitost znovu najít sama sebe...
Raj mi dal lásku..., přátelství... pro mě to nebyla láska... tentokrát ne... bylo to setkání dvou duší, které věděly, že tentokrát to není o vzájemném životě jeden pro druhého... tentokrát to bylo o učení se a předávání si... tak sem to cítila ať už si ostatní mysleli cokoliv...
Raj byl tentokrát nejen mým léčitelem, ale i učitelem.Děkuji.
Tahle moje cesta byla o hledání... hledání svého Quo vadis... mého "kam kráčíš"


17.11.2009 11:39 | 0 komentářů | stálý odkaz

Amulety


Dorazily amulety z Indie... jsou tak nádherný, že jsem se až rozbrečela...
kamarád, který je vyráběl mi poslal dárek - nádherného gekona z kamene... fakt mě to neuvěřitelně dojalo...
je mi jasný, že až je uvidí člověk, který si jich polovinu objednal, že je bude chtít všechny...
proč amulety? mají určitou ochrannou moc... když splní svůj účel mohou se i rozpadnout...
13.11.2009 15:56 | 0 komentářů | stálý odkaz

make yr smile evergreen

docela jsem žasla, bratranec meho indickeho kamarada mi vcera zase po dlouhe dobe napsal...chápu, je jim smutno... v rybářské vesničce v bengalském zálivu... a nikdy nezapomenu jak mi prave tam bylo fajn... právě tam jsem započala za pomoci místního léčitele svojí cestu ke svobodě... takže mr. Hamid mi mj. napsal : make your smile evergreen... já se totiž směju... hodně... často... a nahlas... ještě dlouho po mém návratu mi místní kamarádi psali smsky, na téma že jim chybí můj úsměv... a naše večerní rozhovory... končila sezóna a po období veder mělo přijít období dešťů... proto chápu, že jim bez turistů mohlo být smutno...
a mě zas občas chybí ten jejich úsměv... plus ta jejich radost ze života...
mají tak málo... myslím tím hmotných statků...občas třeba nemají ani co jíst... a přesto jsou tak neuvěřitelně bohatí... a dokážou být šťastní a radovat se z maličkostí... to obdivuju... ne že bych se nedokázala radovat z úplně obyčejných věcí... jen tady to dokáže jen málo lidí... a to stejné je i s úsměvy... jsou lidi, kteří se dokáží radovat pouze z neštěstí druhých

jednu chvíli jsem uvažovala jestli právě to není má cesta... únik z místní reality... prostě se tady sbalit a odjet tam a žít tam... tam kde nikdy není sníh...kde může leda spláchnout vše vlna tsunami... a žít si v domku z rákosu v zálivu... živit se třeba vytesáváním přívěsků z kamene... nebo tam dělat průvodkyni turistů...
ale nemohu... dcera potřebuje získat kvalitní vzdělání tady v Evropě... nehledě na to, že by to její tatínek nikdy neodsouhlasil...
ale bylo mi tam dobře... jízda na motorce ... jet si jen tak... na zmrzlinu...-sedět bokem v nebesky modrém sárí s květy jasmínu ve vlasech... rychlostí 30km v hodině...byl to pro mě neuvěřitelný zážitek... měla jsem obrovskou radost, že v tom sárí vypadám tak, že je na mě můj místní průvodce Santhosh pyšný... a dokonce kolem procházející domorodci pochvalovali to jak vypadám... turisti si tam kupují ledaccos,ale v sárí jich tam moc nechodí... to sárí nebylo levné... ale chtěla jsem udělat radost svým místním přátelům... tady jsem ho na sobě měla dvakrát... jednou po návratu do práce... a potom na oslavu tátových narozenin a s tím spojené promítání fotek pro příbuzné...
na další místní výlet na motorce na Eagle temple jsem jela už v kalhotech... abychom se nemuseli šinout třicítkou... prokličkovali jsme po ránu celkem zaplněnou vesničkou a pak už jsme to drandili 80tkou... bez helem... protože v Indii se prostě na helmy nehraje... neuvěřitelně jsem si to užívala... cestou opadávali z mých vlasů oranžové květy afrikánů... ale pár jich stejně vydrželo až na místo... čekal nás výstup 400 schodů nahoru na "orlí hnízdo"- volně přeloženo... v indii se na svatá místa smí vstupovat pouze bosou nohou... a tak jsme zakoupili vstupenky, dali obuv do úschovny a téměř vyběhli těch 400 rozpálených schodů nahoru... neměla jsem v úmyslu běžet nahoru... no ale ono člověku nic moc lepšího nezbývalo...
21.10. přidala jsem pár fotek pro ilustraci...
20.10.2009 21:40 | 0 komentářů | stálý odkaz

quo vadis v Indii II

Cesta z Arunačaly dolů byla horší než nahoru… jelikož to není značené tak jsem jednou sešla špatně..., po 100 m mě kamarádi vrátili, že jdou jinudy a já zvažovala, jestli ta moje cesta dolů je ta moje nebo ta s nima… pak jsem se vrátila zpět a šla jsem s nimi… dobře jsem udělala… pak jsem viděla, že... (více)
21.09.2009 22:01 | stálý odkaz

quo vadis v Indii

letos v únoru 2009 odjela s kamarádkou do Jižní Indie na 18 dní cestování…
tam jsme měli v jedné vesničce u moře předat několika místním lidem fotky od našeho společného kamaráda, který tam byl v prosinci08… na základě těch fotek jsme se i my seznámily s několika místními Indy…
Spousta Indů se v ... (více)
21.09.2009 21:58 | 0 komentářů | stálý odkaz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se