z Limy zpět do Evropy...

R - který byl velmi přátelský je dnes smutný z loučení se šamanem... nevím co ho to popadne... asi mu vadí, že mám dobrou náladu... letím s poslední skupinou- já a 5 chlapů....Hana tu zůstává.... R začne na mě slovně útočit... že ho nechápu... že jsem.... a že jestli... a já rezignuji na to, že bych se s ním hádala... řídím se heslem moudřejší ustoupí... Vlastně ani nechápu proč bych ho měla chápat... nikdy jsem po něm nechtěla, aby chápal on mě... každý máme své starosti a bolesti... tedy i já,ale to neznamená, že začnu ubližovat druhým... Hana mi pak říká, že jsem dobře udělala, a že R je hulvát... na druhou stranu jsem měla důvod k zamyšlení... odcházím stranou dát si večeři a uvědomuji si, jak už jsem daleko... že na rozdíl od R nepotřebuji slepě obdivovat osoby, které jsou vývojem dál než on... že nemusím popouškovat moudré poučky vyčtené z knih a že dokážu být sama sebou... že nemám strach se na sebe podívat do zrcadla... a jsem podivně spokojená... každý děláme chyby... v tom je ta naše škola tady, ale někdo se z nich poučí dříve než ten druhý... Jsem šťastná.
Paradoxně dostanu místo v letadle právě vedle R... ale letadlo není tak narvané a tak se přesunu jinam...
mám plnou hlavu M... v mnohém představuje to co jsem hledala a nemohla najít... vlastně jsem si myslela, že nikdo takový neexistuje...
ano, až tak... jsou věci, které přichází jen když je nečekáte... když strašně moc chcete a děláte proto možné i nemožné, tak třeba vůbec nepřijdou... a je to o zklamání za zklamáním...
M - musím říct, že jsi mi mj dal naději,že i já mohu najít co hledám a za to a spoustu dalšího Ti děkuji.

ještě pořád nemyslím na to co mě čeká v cz...
letíme 6 a půl hodiny do Atlanty - pospávám.... v Americe opět musíme projít kontrolou, sejmou otisky... ptají se co dělám... s čím firma obchoduje... očuchává nás pejsek, jestli nemáme drogy... zouvají nás opět i z bot...
jsme tu v 8 máme tady 8h čas... ostatní jdou na jídlo a já jdu vymetat obchody... nic moc tu nemají... tedy pokud netoužím po věcech s nápisem Atlanta... no to fakt neee... kolem 12 si dávám v pizzerii lasagne a pití a stojí mě to asi 15 doláčů... no ceny tedy nic moc, ale chutná to celkem dobře... ostatní už tady nejsou... letiště je rozdělené na 6 částí a jsou spojené vlakem... je mi jasné, že jeli ke gatu T3, ze kterého odlétáme... jedu za nima... najdu je... pospávají... Roman si dal jablko v karamelu s čokoládou a ořechy... za 7 doláčů... hmm,ochutnávám tu podivnou kombinaci a je to tak dobrý, že se rozhodnu si to dát taky... no co, po 3 týdnech bez čokolády mám nárok... a zhubla jsem, tak si to mohu dovolit... i když čoko normálně moc nejím... potom všichni úleháme na trojsedačky a spíme... tu se objeví 2m tlustý černoch a ptá se kdo z nás je Roman... Roman se probere a černoch se ptá po Radovanovi... ten zmizel... má tu batoh... z něj černoch vyndá jeho pas... Radovan se jel taky projet vláčkem, ale nějak to nevystihl - dostal se ven a neměl pas:-) prý takhle denně zabloudí několik turistů, co jsou zde jen "in transit"... tak pohoda, můžem spát dál... Radovan se najde... konečně nastane nástup do letadla... naštěstí není plno a tak mám pro sebe prostřední trojsedačku... po vzletu si lehám a spím... dostáváme 2x jídlo... průběžně hraju oblíbenou hru Chainz... do Mnichova mám nahrato 4,5mil bodů:-))) no jo... gamblerka:-) ba ne... ale nemám čas se nudit... přistání se blíží... vidím v Mnichově ty tuny sněhu... bleee... to teplo v Peru mi tak vyhovovalo, ach jo... netěším se na odklízení sněhu kolem domu... zimu... sníh...
bereme si zavazadla... venku čeká slíbený dopravce... super... posílám smsku svému příteli... po přejetí hranice píšu všem, že jsem zpět a volám příteli - opět žádná reakce... telefon zvoní a on to nebere:-(
nechám se vyhodit na Zličíně, ostatní jedou až na Hlavák... tam mě vyzvedne bývalý kolega a odveze domů...
konečně doma... těším se na Vendy... ta má ale judo a tak pro ní mohu jet až odpoledne...
přítel se neozval a tak scháním číslo na nemocnici... na třetí pokus mi sdělí, že ho tam nemají... tak nevím kde je... pak se rozhodnu, že zkusím jet k němu do práce... když se mi najednou sám ozve... dáváme si sraz v Berouně... Během těch 10 minut,kdy se vidíme,zjišťuji, že náš vztah vyprchal... nečekal na mě... ztratil mi kočku o kterou se měl starat:-( pořídil si nové bydlení- se mnou prostě nepočítal.... naštěstí mi předává alespoň pejska... on sám je nemocný a uzavřel se před lidmi... chce jít a operaci...o mojí pomoc nestojí... za 3 týdny nic nevyřešil a tak nemá uzavřenou minulost- bývalá bojkotuje rozvod... na otázku, zda je mezi námi konec odpoví, že ne, že se uvidíme za 2dny... ale já to jako konec vnímám... je to úplně někdo jiný...jiný než jsem poznala před pár měsíci a s tímhle člověkem svůj život nespojím... je to člověk bez elánu... chová se jak kdyby mu bylo 70 a ne 30... to už tady jednou bylo... a tohle prostě nechci... nechápu proč mi neřekne na rovinu, že se mnou už nepočítá... je to evidentní a tak je zbytečné si něco nalhávat... za ty 2dny mi ani neodepíše na smsku a to že mám od něj telefon, na který mi může zdarma volat, na to už zapoměl... přitom předtím volal několikrát denně....nechápu.... anebo chápu... a nic nečekám... prostě to skončilo... a tentokrát z toho nejsem ani smutná... prostě to přijmu tak jak to je.
... chci žít s partnerem, který se mnou udrží krok a já s ním... to že to skončí už jsem paradoxně věděla druhý den v Peru... nebo možná už na letišti v Mnichově... jenom jsem to nechtěla vidět/vědět... tam mě osud posadil do letadla vedle M. Náhoda? ne... to nebyla náhoda... věci které se nám stát nemají se nám prostě nestanou... a tak Osude děkuji... potkat M znamenalo a znamená hodně. Je to člověk vysokých morálních a osobních kvalit a tak si ho velmi vážím... lidí jako on je málo...
******************
doma mě čeká šok - všechny moje orchideje mají podivnou barvu... ihned mi dochází, že zmrzly... když se ptám svého ex, kterého jsem požádala,aby nastavil topení na 15-16C, kolik tam bylo, tak on mi oznámí, že min. 10C... pocítím vztek... o co mu jako šlo, vždyť účty za plyn platím já... prostě zabil skoro všechny moje orchideje... z víc než dvaceti to přežily zatím s jistotou asi tři, ostatní už to fakt nerozdýchají... ach jo... kdyby se mi chtěl pomstít, tak tohle bylo dokonalé... těžko říct jestli chtěl nebo nechtěl...ale jsem naštvaná a ještě víc než to je mi to líto... některé jsem měla i 6-7 let... některé jsem dostala jako dárek... a najednou je po nich.... většina teď měla kvést...

---------------------------
další den jdu do práce.... návrat do reality... naštěstí jsou na mě hodní... nenutí mě se nějak moc zapojit do procesu.... ale nutí mě vyprávět...... a já tak nějak sedím a nevím co říct... stalo se toho tolik... jsem toho plná... ale nemám chuť to sdílet...
===============

06.02.2010 23:01 | 0 komentářů | stálý odkaz

odlet z Tarapota do Limy

loučí se s námi Ney,který zde žije...
Pepe nám přináší léčivé byliny, které si od něj kupujeme...
děláme společné foto a vyrážíme na letiště... letíme do Limy... prvních 5 lidí dnes odlétá... zbytek letí o den později... ach jo... dovolená končí:-(, padá na mě smutek... M mě varuje,ať se opovážím smutnit... a tak na letišti zaženu smutek dvěma nanuky:-) a hraním na šamanův buben... je tu děsné vedro a tak se všichni nacpem do klimatizované kavárny... kolem jedné nasedáme do letadla a za 75 min jsme v Limě, kde nás čeká další bus, kterým jedeme do hotelu... ti co dnes v noci letí domů si berou věci z depozita a balí... já mám ještě jeden den... M odlétá... a tak se ptám Hany zda mohu jet na letiště s ní... ostatní jdou do města nebo spát... jelikož mám s Hanou pokoj, tak to vítá... prý mě alespoň nebude budit... ještě s námi jede Rosťa... bojím se že budu brečet, ale nakonec se na letišti tak zaberu do rozhovoru s Hankou a s Rosťou, že mi na slzy nezbyde čas...
to co mi ti dva říkají mě trochu šokuje... mám pocit,že jsem si stála na vedení... prostě mě určité věci nenapadly... ach jo... zase samá dedukce... M si něco myslel... já jsem si taky něco myslela... nikdo z nás nic neřekl anebo řekl,ale bylo to pochopeno jinak než mělo a tak...
jdeme kousek před letiště,abychom ulovili taxík - ty na parkovišti jsou předražené.... seženeme za 20, což je prý dle Hany nejlepší cena...vracíme se taxíkem do hotelu... jdeme na pokoj k Rosťovi - pro L, jenže ten už spí a tak jdeme k nám na pokoj a povídáme si zážitky až do 4 do rána...
vyjasňuji si svoje postoje a je to fajn...
Skupina se rozhodla, že protože letíme odpoledne a posl. skupina v noci, tak si připlatíme každý 10 dolarů a pronajmeme si velký bus a budeme s ním jezdit po Limě... ráno dáme snídani v kavárně... napálila jsem se... ve velkém koláčku nebyly rozinky, ale olivy... fuj... a to byl sladký... poctivě jsem je preparovala:-)
pak jsme jeli na Inka trhy a k pláži... a jelikož autobus začal sabotovat - 3x chcípl, tak radši zůstaneme na letišti a nikam dál nejedeme....


05.02.2010 21:40 | 0 komentářů | stálý odkaz

28.1. u jezera

bolí mě místo, kde se setkává páteř s lebkou.... vidím šamana Neye a ukazuji mu to... dává mi mazání a fouká a zpívá.... pak se jdu koupat... uleví se mi... nakonec skončím na další masáži... dnes to bolí víc než včera... na břichu je ta bolest k nevydržení... říká, že mám přijít ještě zítra... jenže lidi už jsou nahlášení a tak myslím, že na mě nevyjde čas... no uvidíme.... Pepe mi říká kde všude mám bloky...
Po masáži už nesmím jít plavat... jdu do chaty... odchytí mě Ney - říká mi,že večer si mám dát áju... je to poslední šance... slíbím, že si dám... ukazuji mu jak léčím reconnection a on ukazuje, že tj super... pak mě učí španělsky počítat a vyprávíme si více méně rukama nohama o čechách... dá mi svojí adresu a dokonce i fotku - to nikomu dalšímu nedal.... takže si to velmi považuji... je moc milý...

pak už jen válení a čekání na áju... v 8 večer začne rituál... jsme tu všichni... ostatní již měli áju 6x já jednou... dostávám plný kelímek... dám lok... zkusím další,ale ten už do mě nechce jít a tak jsem vypila jen polovinu... Ney řekl, že neva... po chvíli cítím to co poprvé... je dobře, že jsem toho vypila méně, protože následky nejsou tak tragické... pobíhá tu ale majitelův pes a já z něj mám docela šoky... tato ája má působit ještě několik dalších dnů.... po víc než hodině bliju... nejsem první ani poslední... chvílema se směju.... a když chodím tak se motám:-) seance končí a jdeme spát... ráno jsem nezvykle čilá... jdu plavat... nakonec mám u Pepeho ještě masáž... ostatní jedou lodí na druhý břech na koupele v bahně...
když se vrátí, tak se přemísťujeme taxíky do Tarapota do hotelu kde je bazén a net.... asi hodinu čekáme na trajekt, který nás vezme přes řeku, protože se akorát před námi naplnila kapacita... jedu taxíkem jen s M a vezeme další zavazadla, která už se jinam nevešli... takže pohoda.... dorazíme v 5 večer... jdu na net - 42 mailů... po 9 dnech mimo civilizaci:-) no fuj... ani to nestíhám přečíst... píšu zprávu, že žiju a jdu si zaplavat.... plavu několik bazénu... najednou mě to baví...
potom jedeme rikšou do restaurace, kde dělají paiche- největší rybu z jezera... dám si to s hranolkama a je to úžasná mňamka... pak jdeme do centra lovit dárky a suvenýry pro příbuzné... zatím jsme nákupy moc nestíhali anebo nebylo co koupit...nic moc neseženem... a tak jedeme zpátky do hotelu.... opět se koupu v bazénu... pak si dám sprchu... když jsem namydlená a našamponovaná, tak přestane téct voda:-) no co...mám tu 2l balené vody... to stačí,abych se opláchla...

05.02.2010 21:24 | stálý odkaz

27.1. Peru -- lazy day:-)

dnes je lazyday... má se jet na výlet lodí po jezeře a na meditaci... ráno se vykoupeme a dáme zdravou snídani a relax....
pak nám majitel nabídne, že s ním můžeme jet na druhý břeh pro druhou loď a tak nás asi 5 jede s ním a jeho psem... takový malý neplánovaný výlet... neva... alespoň změna... zpět se vracíme tak pozdě, že jsme museli dát ještě oběd... od 3h se nesmí nic jíst, když má být ája.... a taky se nesmí kakao, čokoláda, fazole, sýry, a jiné maso než ryba, kuře...
oběd byl slabý... polévka se špagetama, trochu salátu a brambory... pití z červené kukuřice....- moc mi to nejede....
ve 3 jedeme na výlet.... Pepe vesele masíruje dle pořadníku... vím že R má být dnes poslední a tak si lehnu do hamaky a sleduji, jak to Pepemu jde:-)... R občas skučí bolestí a šaman mu říká kde má jaké bloky... a že prý kdo dělá yogu, tak si má dělat ochranu, protože je velmi otevřený nabírání negativních energií z jiných lidí... zajímavé... šaman je skoro hotov s R... už je skoro tma... přesto mě pobídne, abych šla ještě na masáž.... sice mě volají že je rituál s Neyem - vonná koupel... ale vzhledem k tomu, že vím, že si áju nedám, tak na to kašlu a dávám masáž... Pepe vidí moje bloky... oznamuje mi, že musím přijít ještě jednou, že kdyby mi odblokoval vše na jednou, že by to moc bolelo... i tak to není legrace... skučím...
ale bylo to úžasné.... Pepe je velmi známý léčitel... prý léčí i prezidenta... před jeho farmu stojí lidé několik dní na léčení frontu... nám věnoval 3 dny...pracuje celý den... umí léčit i rakovinu... bohužel jsou zde ve skupině lidé, kteří jí mají... moc si přeji,aby jim pomohl... moje zdrav. problémy jsou proti tomu banalita...
Po masáži jsem unavená a jdu spát... slyším šamana zpívat... dnešní ája má umožnit lidem vize... já jsem dnes viděla na nebi ufouna... ne nejsem blázen... prostě tam byl...
05.02.2010 21:10 | stálý odkaz

vyhnáni z Ráje

vyhnáni z Ráje... aneb přesun z Rio Abiseo do hor k jezeru se sopkou...
Naposled se koupeme ve vodopádech... poprvé k nim plavu bez vesty... zvládnu to... dnes poprvé si všímám skály ve tvaru kočičí hlavy u vodopádů...zvláštní... dotýkám se jí á žádám o pomoc a o energii... je to nádherné... pak plavu zpátky k lodi... naposled zamáváme správci parku a jedeme lodí směr civilizace... cestou hodně fotím... v přístavu se loučíme s personálem farmy a jdeme na oběd... předtím dáváme čerstvý kokos. K obědu je rýže, zeleninový salát, polévka, papas.... pak nasedáme do 8 aut a jedeme směr jezero... Cesta je místy jen zpevněná anebo ve výstavbě... přesto s námi řidič jede jak o závod... musíme přejet řeku na trajektu... a pak jedeme opět do kopce kolem obrovské hory... 2 auta mají cestou defekt... naše naštěstí vydrželo... začarovala jsem ho:-) a tak se rázem dostaneme do čela "závodu". A je to tady... jezero... 3 chatky, kde budeme bydlet... získám pokoj s výhledem na jezero... chatka je jen ze dřeva a sítí místo oken.... romantika.... vizualizace fungují...děkuji... je to to nejlepší co tu je... beru si plavky a jdu si zaplavat... v jezeře je termální voda... sopka je 2x ročně mírně činná a to asi zajišťuje to, že je ta voda teplá... na břehu jsou mušličky a dokonce krab...
čeká tu na nás don Pepe, poslední šaman, se kterým se máme setkat...dělá léčivé masáže...postupně projede každé kloubní spojení v tělě a potom masíruje i některé orgány... to celkem bolí... Pepe je nádherná zářivá bytost... energeticky velice silný a čistý....
večer má být ritál s Pepem a ájou... má jinou áju... k této se musí pít horká voda... několik lidí si nedá... já jdu do kruhu s tím, že budu jen meditovat... že své cíle splním i bez ájy:-) poté co snad všichni házejí šavli jdu radši na pokoj....
05.02.2010 20:54 | stálý odkaz

26.1.

Usiluji o to, dostat z M tu jeho uzavřenost... občas mu nastiňuji své úhly pohledu... pobízím ho, že má jít za tím co chce, vzít si po čem jeho srdce touží..., bez ohledu na to co se stane...
nebát se kroku do neznáma... jel sem s nějáký záměrem... stejně jako všichni ostatní... každý jsme měli nějáké cíle... uzdravit se... odblokovat se... zvýšit své schopnosti... a já od našeho setkání cítím, že ho mám něco naučit... zárověň zjišťuji, že se mohu hodně naučit já od něj... občas jsem nepoučitelná... ale na M mi záleží... zvláštní... je o generaci jinde a přesto mám někdy pocit, že v mnohém mohu být ta zkušenější já... že zatímco já jsem schopna pustit své emoce ven, tak on je v sobě urputně drží... a zároveň s tím bojuje...cítím to velmi intenzivně... je to jeden z mých úkolů tady... řekl mi,že jsem čarodějnice:-)... v jistém smyslu má pravdu... byla jsem... a asi stále jsem... jsou věci, které nelze změnit... naše minulost je naší součástí... my jsme součastí naší minulosti, ale musíme žít přítomností... M život je příliš krátký na to, abychom ho přežívali... vem si po čem toužíš a žij! když si to nevezmeš ty, vezme si to někdo jiný... kdo stál a nic nechtěl a nečekal - ten stojí, dál opodál....

I přesto, že jsem mu ublížila, tak se ke mě chová naprosto úžasně... mám ho ráda... včera jsem k němu vysílala prosby o odpuštění...
velmi ho obdivuji - ten jeho "higher level"... přesto spousta věcí mezi námi zůstává nevyslovena... a mrzí mě, že jsem ho zklamala... ale stalo se a nemá cenu si teď sypat hlavu popelem...
sám uvedl, že "to" bylo rozhodnuto již v Praze... když se nad tím zamyslím,tak mi dojde, že má pravdu... :-(
Následnému chování třetí strany se už jen směju... ten člověk se chová jako malé děcko, kterému uplavaly hračky do kanálu... ačkoli se s ním nebavím a jsem s M,protože s ním chci být, tak on rozehrává nějákou zoufalou a trapnou hru... M mě varuje, že si mám dát pozor, že umí číst mé myšlenky.... ale já jím pohrdám a nebojím se ho... a asi i chci aby věděl, že o něm smýšlím jako o zoufalci... jeho následné činy ve mě vyvolaly pouze trpký úsměv a možná ho i polituji, že je něčeho tak trapného schopen... udělala jsem v životě ledaccos, ale k tomuhle bych se fakt nikdy nesnížila...
až poslední den v Limě se dozvídám,že z toho co dělal šťastný nebyl... nezbývá tedy než ho opravdu litovat.


05.02.2010 20:40 | stálý odkaz

Rio 25.1.

Dnes opět výlet lodí a plavání do jeskyně a k vodopádům... pak konečně vytahuji džunglovky... a dáváme trek v džungli s Linderem... je to fyzicky velice náročné... jsem spocená jak pes:-)... těším se na orchideje... bohužel vidím jenom jednu... teď nekvetou... nafotím pár motýlů...
dnes jsem rozhodnutá zkusit opět áju... snad to přežiju... a snad to nebude tak hrozné jako minule... ostatní měli další dny snesitelnější...
Šaman postupuje opět od jednoho k druhému... mě říká,že mi dnes áju nedá... že se mnou bude pracovat jinak... celkem se mi uleví... jsem přítomna obřadu...chvílemi dokonce usínám... M. obchází stranou, citím, že je mu fakt zle... ostatní jsou celkem v poho....
Ráno prší... máme jet na výlet lodí k dalším vodopádům, kam jsme se minule nedostali, protože bylo moc vody... jede nás jen 7 a máme tu větší loď... takže to vyjde... čeká nás procházka džunglí... je to kluzké, ale všichni to zvládneme.... tyto vodopády jsou mnohem větší... většina lidí se jde koupat naostro... je to tu super...

V průběhu pobytu léčím L... říká, že má pocit, že moje léčení je daleko intenzivnější než před týdnem a že se jeho problém zlepšuje... mám radost... od začátku cítím u 3 lidí, že je mám léčit nebo jim nějak pomoct... a tak kdykoliv je čas a možnost....
PCH domluví s Neyem další rituál s ájou... beru to tak, že když mi Ney nedal áju den předem, že já dnes nemám chuť si dát a rozhodnu se nejít ani do kruhu, ale jdu rovnou spát... pouštím si MP3 a jsem spokojená... zhruba po 2h se začne domeček otřásat v základech... i ostatní mají po rituálu a jdou také spát...
Do rána mám sen... tedy do rána... budím se a venku je stále tma... sen je o čechách... rozsvítím si čelovku a sen si zapisuji....teď po čase už ten sen vidím v jiných souvislostech:-)...
05.02.2010 20:22 | 0 komentářů | stálý odkaz

Noční seance s Neyem

Dlouho očekávaný večer je tady... dnes nás čeká pití ájy se šamanem Neyem... několik lidí se právě na tohle nejvíc těší... já ne... nevím do čeho jdu a přesto mě to nějak neláká... jdu do toho jen proto, že to má tělo zbavit škodlivin... očista... uzdravení... Jsme v kruhu... šaman každému nalévá kelímek s ájou... u mě se zastavuje a říká, že jsem super připravená... zírám a piju... obejde všechny a pak kouří a chřestí a zpívá... je to velmi silné... Bylo mi totálně zle... měla jsem nejhorší zážitky ze všech... nebyla jsem schopna jít spát nahoru... proto mi dali matraci na místo, kde jsem byla a ráno mi bylo pořád zle, tak mě odnesli i s matrací... děsné... večer má být další rituál... ostatní vyprávějí své zážitky a vize... já jsem rozhodnutá, že do další už nejdu... zvedá se mi žaludek jen při pomyšlení na to... nejsem schopna do sebe dostat nic tekutého... i s vodou mám problém... PCH se mnou pracuje... udělá se mi lépe...
V noci mi hlavně z hlavy mizeli veškerá proč... a naskakovalo "neřeš.... je to tak jedno...."
opět dostávám odpovědi na téma můj vztah... a radši bych je neslyšela...ach jo...

jedeme se koupat opět k vodopádům...tentokrát máme sebou čelovku... plavu až do jeskyně... je krápníková... je tu plno netopýrů... naštěstí prý jsou tyto neškodní...

správce parku mi navrhuje, že mohu zůstat na jeho základně... uvažuji o tom, tam na 2dny zůstat, protože se nechci účastnit rituálů s ájou... a mají být ještě 2 (nakonec byly 3).... jenže vysvětlit Linderovi svůj záměr znamená požádat PCH o překlad... ten je ale protivnej a tak radši mlčím...až pak mi dojde proč byl tak protivnej...
áju nedávám, jdu spát.... Ráno mě děsně bolí u srdce... srdeční čakra... prý je to tím ,že se tam dějí změny... no to se tedy dějí...
ublížila jsem někomu na kom mi hodně záleží... i přesto mě dokázal chápat... prý se stalo něco co bylo rozhodnuto již v Praze...vysvětluje svůj úhel pohledu a mě dochází, že má pravdu... končí můj obdiv k PCH... začínám jím pohrdat... a doufám, že mi ten komu jsem skutečně ublížila dokáže odpustit... jen nevím jestli se to dá... mohu jen doufat... když se mě ptá, jestli mám v úmyslu udělat stejnou chybu znovu, tak odpovím popravdě, že nevím... Uvnitř vím, že NE, ale bojím se jak moc jsem schopna to své "ne" ovlivnit, a tak nechci ublížit znovu tím,řeknu něco co nebudu schopna splnit... Jsem šťastná, když mé rozhodnutí a moje NE platí, když ten, kdo by to mohl ovlivnit,pochopí, že dokážu..... a že pro mě je důležitý pouze zásadový člověk s charakterem.-), že jen na něm mi záleží... a že je mi jedno co si kdo o nás bude myslet.


05.02.2010 19:55 | stálý odkaz

Rio

Prší... miluji déšť v létě... a tady neodolám a beru si plavky a jdu na déšť... tančit v dešti... kašlu na to co si o tom bude kdo myslet... Serchio si vytváří ozdoby z mušlí, které nasbíral u oceánu... je tu ještě Aleš a Roman-malíř... na vyvýšených kamenech s nimi vytvářím kříž a děláme šamanský rituál Pačakuma... je to neuvěřitelné... já... tady... a účastnit se nečeho tak silného... je to zároveň velmi očistné... pár lidí nás sleduje... síla...

Přestává pršet - máme oběd - kuřecí, rýže, yuca, ovoce, čaj... jedeme se koupat k vodopádům... bohužel lodi vysadí motor a musíme nouzově přistát na opačném břehu než bydlíme:-(. Sedím v zadu a tak vystupuji až nakonec... jelikož všichni vystoupili a měli tak po kolena vody, tak jdu také... bohužel zde bylo vody asi metr... prostě padám do Rio Abiseo a jsem celá mokrá... naštěstí je to u břehu a tak se vyhrabu na břeh... čekáme na břehu, ale šíleně nás tady všechny žere hmyz... nemáme repelent:-(. Po čase loď opraví a jedeme ke správci parku - jmenuje se Linder a je na něm vidět, že se mu líbím:-). Jede s námi lodí do zátoky ze které se dá doplavat k vodopádům a jeskyním...
dostávám vestu a jdu s Linderem neohroženě do vody... oj - je tu tak půl metru bahna a moc teplá ta voda také není... ale dá se to... držím se ho jako klíště:-) nevím co mě tam čeká a tak nechci aby mi uplaval... pár lidí se k nám přidává... po 70m je zde čistější voda bez bahna... voda je tu i teplejší... Linder na mě pořád mluví, ale jelikož je to španělsko portugalsky, tak nerozumím ani slovo... jsem ráda že mám tu vestu... na skalách jsou vidět pavučiny od sklípkanů... had naštěstí žádný... za liány, které padají do vody radši netahám... bojím se aby na mě nespadlo nějáké překvapení:-) je to tu nádherné... shodujeme se, že to je jak kulisa z nějákého filmu... že je to tak krásné až je to kýčovité... necháme na sebe prýštit vodu z vodopádu a pak vylezeme po skále nad vodopády... řeka vede až k jeskyni... bohužel nemáme čelovku a tak se bojím plavat dál do jeskyně, i když mám vestu... jsou tu netopýři... ráj....
05.02.2010 19:38 | stálý odkaz

20.1. Lima - odlet do Tarapota

Ráno jedeme znovu k pyramidám - už máme sbaleno a nepotřebné věci můžeme nechat v depozitu v hotelu, kde si je vyzvedneme než poletíme domů...
Procházíme kolem pyramid... meditujeme u chrámu slunce a také zde děláme obřad se šamanem - rozmístil nás do tvaru indiánského kříže - pečlivě si vybíral koho kam umístí... bylo to zajímavé... slunce šíleně pražilo... odjíždíme na jídlo a pak hned do Limy na letiště... odbavujeme se u automatu - po nascanování pasu se nám rovnou vytiskne místenka v letadle... sedím uprostřed 2 peruánců... na letišti na nás čeká autobus, máme krásný hotel s bazénem... ještě v noci se v něm koupeme.
Ráno nás má čekat opět autobus... ale nějak se nic neděje... nakonec nás veze 7 taxíků... vyrážíme směr náměstí, kde si máme možnost nakoupit... a pak jedeme směr džungle k Rio Abiseo. Je to několik hodin autem - řidič jede jak kdyby nás ukradl:-) občas jede 120... a pak na zpevněné cestě plné větších kamenů jede 50-60 a neřeší, že kameny lítají všude kolem... možná proto mají všechna auta popraskaná přední skla... jedeme nepřipoutaní... jedu v autě s PCH a tak se nebojím... on je záruka bezpečné cesty... zastavujeme v malé vesničce, kde mají taxiky nějákou stanici... kupujeme si pití a já nějáké místní náušnice... pak jedeme ještě tak půl hodiny, zastavujeme v malé vesničce u řeky. Loď, zásoby jídla už tam čekají... až pak zjistíme, že lodě měly být dvě...
Prvních 12 osob (mezi nimi i já - ze skupiny jen 8, zbytek je personál) nasedá do lodi a jedeme asi 2h proti proudu. Máme speciální povolení... ano, už jedeme na místa, kam se běžný turista jentak nedostane... občas jsou tu celkem velké peřeje, ale řidič i háček jsou sehraní a tak to jde hladce... lidé na lavici za námi jsou ale celý mokří... my jsme mokří jen trochu... sedím uprostřed s Míšou a Lumírem...
konečně v ráji... od řeky vedou strmé schody do kopce... s batohem je to masakr... nahoře nás vítá sestra majitelky paní Maria.... je zde něco jako farma.... 2 patrové budovy a kuchyň... Maria umí anglicky... super... poté co všichni mluví jen španělsky nebo portugalsky příjemná změna... v poho se domluvím... je zde totiž jen Anička, která španělsky celkem umí... Marii někdo řekl, že nepřijedeme... kdyby k ní nejel někdo jiný - tak tam nečeká... pane jo... a říká nám ještě, že už bude tma a tak se loď znovu dolů pro ostatní dostane až ráno...
nemáme tak hamaky (sítě na spaní), ani repelenty apod... ale nevadí... Maria je zdatný organizátor a tak instruuje personál a ty hned vaří jídlo a připravují nám spaní... ulovíme 2 postele a rohový pokojíček... super... takový luxus nikdo nečekal... luxus v džungli:-) před přístřeškem je sprcha... chlapy se svlékají a koupou se... malé dcery personálu z toho mají celkem legraci... já jsem měkká a beru si plavky:-)
k večeři dostáváme rýži a rybu a fresh džus... běží generátor a tak máme i světlo... jinak chodíme s čelovkou... usínám a spí se mi celkem dobře... nevadí mi ani 7cm šváby... zmizí hned jak na ně posvítím...
Ráno nás Maria bere na prohlídku okolí farmy... roste zde káva - vezme sebou nádobu do které trháme zralé plody (červené a žluté), ty se potom suší na plachtě na slunci. Po usušení se praží a káva se namele - měla jsem možnost jí pro všechny umlýt... škoda že kafe nepiju... nádherně to vonělo...
Kromě kávy tu roste i koka, banány, karambola, cukrová třtina, papaya, kakao,yuca a mnoho léčivých stromů....
poprvé se setkáme s hadem... jako jedna z mála mám vysoké boty a dlouhé kalhoty... jedovatost hada se dá prý poznat dle barvy - čím zářivější barvy, tím více je jedovatý... ukládám informaci... může se to tady ještě hodit:-)
Jdeme k místu, odkud se na farmu dostává voda... i přesto, že je období deštů, tak je potok velmi vyschlý... jinde v Peru jsou záplavy, ale tady za celou dobu prší jen 2x a to velmi krátce...
Umím rozpoznat koku... proto trhám lístky pro šamana... ten jí tuze rád:-), když přijel spolu se zbytkem naší skupiny, tak mě hned objal... je to úžasná bytost plná lásky...

05.02.2010 19:04 | stálý odkaz

19.1. Lima

Jedeme do muzea se silovými předměty. Je to velmi zajímavé... Serchio - šaman ke dokonalejší než průvodce... je schopen se napojit na kterýkoliv předmět v muzeu a vyprávět o něm na co byl využíván... ze kdy je... vysvětlit symboly, které na něm jsou nakreslené... a je zde i část z Chavín - místo odkud náš šaman pochází... najednou ukazuje na mapě - tak tady bydlím:-) 3500 m.n.m., je zde i model chrámu ve kterém působí...

potom máme jet na meditaci k pyramidám - bohužel už jsou zavřené a tak jedeme k oceánu. Šaman troubí na mušli a přivolá delfíny... vidíme jednoho, ale on cítí, že jich je tam prý alespoň sto... někdo se koupe... já odolám... vracíme se do Limy... Serchio nám připravil překvapení - živý koncert skupiny Pachakama - naučil tyto hudebníky hrát na indiánské nástroje... je to krásné... kupuji si CDčko... nádherná energie... Vracíme se do hotelu pozdě věčer... Stříhám si s Míšou o sprchu a už po 3. vyhrávám:-). Do sprchy se fakt těším a mám radost, že mi fungují vizualizace... Míša mi dělá shiatsu masáž... je to moc příjemné...
05.02.2010 18:51 | stálý odkaz

18.1.Peru

Ráno snídáme v hotelu a kolem 11 vyřážíme meditovat do hor... je velké vedro... meditujeme u spirál... na dně každé spirály protéká potok... jsou levo i pravo točivé... voda je tedy úžasně nabitá energií... v okolí jsou opunciová a melounová pole... pasou se tu kozy... a máme zde možnost nakoupit pár suvenýrů...
Po meditaci jedeme dál - opět k jehle... PCH nás informuje o katastrofě v Karibiku - zemětřesení... a vyzývá nás k meditaci na podporu postižených míst... Meditace je velmi silná... na závěr můžeme poslat léčivou energii i svým blízkým v cz. Po návratu překvapivě zjišťuji, že několik lidí z mého okolí v danou hodinu skutečně energii dostalo - nemohli ani spát v průběhu předávání... super.

Dozvídáme se o chystané stávce na dálnici... znamenalo by to pro nás, že bychom zůstali uvězněni v Nasca... a tak přesto, že máme mít další obřad pod širákem s Martinem měníme plán... - okamžitě balíme vše v hotelua okamžitě vyrážíme směr Lima - jedeme s jednou zastávkou asi 580km. Pokud bychom neodjeli, tak bychom nestihli letadlo do Amazonie. Cesta je náročná... hrozně se potím... i přesto že jedeme busem, tak cítím,že na mě pracuje šaman... Do Limy přijedeme ve 3h ráno a máme stejný hotel jako při příletu.
05.02.2010 18:42 | stálý odkaz

Nasca - meditace u kaktusu San Pedro

Odjíždíme autobusem na oběd - vlastně z oběda se stává večeře, protože už je půl šesté... dáváme si zeleninovou polévku, brambory se žlutou omáčkou a citronádu... Odjíždíme když druhý šaman, který je s námi - Don Martin zavelí, že dnes večer spíme pod širákem... že máme vzít vše co máme a co potřebujeme na spaní venku... mám pocit,že pod širákem budu spát asi prvně v životě. Honem vyházím nepotřebné věci z batohu do igelitového pytle,abych na zádech netáhla dva batohy se spoustou blbostí, protože nevím jak daleko půjdeme... všude kolem šedé kameny a stmívá se... Nazouvám kotníčkové boty a vyrážím do kopce... Je to naštěstí jen 500m - je tu veliký kaktus - který je pro indiány posvátný. Před ním vytváříme kruh, kde se bude konat obřad.
Každý dostává lístky koky, aby je obětoval.... pití z kaktusu připomíná burčák se směsí tabáku.... moc mi to nejede, ale naštěstí byl šaman milosrdný a nedal mi toho moc... Místo je plné kamenů a tak ležení dost nepohodlné... roztrhnu si karimatku o kámen... Je noc.... krásně svítí hvězdy... všude kolem kopce... ten protější je nasvícen od těžařské společnosti, která těží asi kámen... Mám opuchlá víčka... pouštím si dokola MP3ku s hemisingy.... spím málo a i přes sluchátka slyším někoho šíleně chrápat... to si někdo pěkně hlasitě medituje:-), nad ránem je mi dost zima... postupně se všichni probírají... někdo se dokonce motá... vidím okolo běžet lišku... balíme se a odjíždíme do hor...
jsme 2400m vysoko... cesta kolem hory není moc kvalitní a při pohledu dolů radši zavírám oči.
Čeká nás další silové místo a obřad s Martinem. Jako nádherné překvapení je hostina... nesou sebou několik beden ovoce - vodní meloun, mango, mandarinky, jablko a housky... neuvěřitelný luxus... fakt mám pocit že je to jako odměna... i když za co... všichni jsou tu dobrovolně a všichni na sobě pracují,případně se chtějí uzdravit....
pokračujeme na další místo asi 300m níže, kde s námi Martin dělá u kaktusu obřad na naše spojení se Zemí... nožem vyřezal do země indiánský kříž do kterého pak dáme jako obětinu lístky koky s naší energií poté všichni zasypáváme hlínou...
Slunce je opět rozžhavené... tipuji, že je min. 35C... dnes jsme všichni namazáni...
trochu se mi motá hlava - zřejmě to je tady na mě moc vysoko...
Jedeme zpět - radši zavírám oči a usínám... vracíme se zpět do hotelu u letiště v Nasce... máme 3h pauzu a pak v 5 jedeme meditovat na silová místa...
Meditujeme u obrazce Jehla... šaman, ale říká, že se nejedná o jehlu, ale o dvourozměrnou pyramidu. Tuto meditaci vnímám jako nej... ve svém životě... Na konci se všichni objímáme a e to velmi silné... každý mohl vyslat své přání... moje je na téma odblokování zablokované čakry... Pocity jsou fakt úžasné... Večer se opět dostanu na net... několik reakcí z FB...od přítele nic:-(

05.02.2010 18:28 | stálý odkaz

Nasca...

Nasca...
16.1.
večer nám sdělili v kolik letíme... létá se po 5ti a vždy nás na recepci čeká taxi... první skupina letí v 7. Naše pětice letí před 9tou... letiště je asi 5min od hotelu... nejedli jsme, aby nám nebylo zle... Věděla jsem do čehu jdu - cestopis od čechů, kteří také letěli nad Nascou byl celkem jasný - oni se najedli a z 5 se 4 poblili:-)
Vysílám vesmírnou objednávku na sedadlo vedle pilota... pilot nás žene po ploše,abychom se pohli... u letadla rozdělí sedadla... klapne to, sedím vedle něj... před sebou máme každý bličák a dostáváme sluchátka a mapku s očíslovanými obrazci, které máme vidět... bohužel hluk v letadle je takový, že nemohu ostatním co neumí Aj, překládat... ale čísla snad pochopí... Vidím a fotím(snažím se) všechny obrazce co jsou na mapce... pilot vždy uvede číslo, které je u obrazce a nalétá z prava a pak z leva, aby viděli lidi co sedí nalevo i napravo... snažím se dýchat... no jo... je mi z toho naklánění blbě... ustojím to až do posledního obrazce... pak už si připravím bličák:-) a využiji ho... sice není co... jen voda... a naštěstí to ostatní nevnímají... červenám se studem a pilot mě uklidňuje, že je zvyklý, že o nic nejde... děkuju... ale i tak se stydím... podává mi vlhký ubrousek a já jsem ráda, že jsme konečně zpátky na zemi... prý jsem zelená i přes to opálení:-)celkem mě překvapuje, že let stál jen 20solů - za to tu nepořídíte v restauraci ani hlavní jídlo... taxík nás bere zpět do hotelu, kde máme snídani...
ani nemám chuť:-)... přesto jím alespoň ovoce a jdu si lehnout,abych se tak nějak uklidnila... ostatní to zvládli bez blití, i když veselo jim taky úplně nebylo...
Po obědě jedeme do Nascy - je tu silové místo s mumiemi. Tohle místo je viditelně chráněno tornády. Tornáda čistí to místo od nežádoucích... Jsme asi vítáni... každá hrobka je pod přístřeškem... bereme si MP3ky a máme si vybrat u které mumie chceme meditovat... překvapivě mě to nutí zůstat u toho nejbližšího hrobu... nadechuji se do srdce a do středu lebky a žádám o podporu a o odpovědi... přichází to velmi rychle... skutečně pár těch odpovědí dostávám... je to žena... šaman mi potom potvrzuje, že šamané mohli být jak muži tak ženy...
Neubráním se slzám... naštěstí jsem tady sama, ostatní to zavedlo někam dál... je velké vedro a tak jsem vděčná, že jsem pod přístřeškem...
šamany pohřbívali nejen se spoustou zlata (to už tu není), ale i se zvířetem, které měl šaman v totemu - např. lvoun, opice, papoušek... a s nádobami a silovými předměty...
proč slzy? spousta rad na téma láska/vztahy... na téma moje životní poslání... a ujištění, že tady nejsem zbytečně... že jsem tu zcela správně... a že necestuji takhle daleko naposled... a že je čas naučit se další jazyk- španělsky...
I přesto, že by mě nalezení odpovědí asi mělo uklidnit, tak hluboko v duši cítím smutek, ale vím, že tak to má být...
rady na téma můj poslední vztah s Milošem - už jednou jsme se setkali... a pokud tentokrát nejsi schopen pochopit,že tohle je má cesta, na které se nemohu nechat zastavit, tak se musíme rozejít.... Skutečně tě miluji, ale pokud nejsi ochoten nebo schopen nabídnout lásku bez podmínek... já se nemohu zastavit na místě nebo se točit v kruhu... miluji tě,ale pokud nejsi schopen být po mém boku a společně stoupat vzhůru, tak se naše cesty rozdělí na příštím rozcestí... Mám před sebou spoustu práce, spoustu učení.... loni jsem našla svoji vnitřní sílu a došla k poznání, že na lásku musejí být dva a že nikdy nemohu a hl.ani nechci toho druhého energeticky ani jinak dotovat... že láska funguje jen když energie proudí a oba dokážou a chtějí dávat i přijímat...

Po nějáké době poděkuji a odcházím obejít další hroby... začíná foukat vítr... prostě znamení, že je čas jet dál....

05.02.2010 16:19 | 0 komentářů | stálý odkaz

15.1. Peru pouštní oáza

Po probuzení zjišťuji, že hotel je uprostřed dun... za hotelem i přes ulici před hotelem je 100m vysoká písečná duna... Aleš mě přesvědčí, že si necháme otevřít hotelovou zahradu a že lezeme nahoru... je to náročné a v polovině to vzdám... dolů to jde skoro samo...
Hotel se jmenuje Santa Maria.. snídaně opět klasika... housky, čerstvé ovoce, fresh...
Po snídani vyrážíme speciálními buginami do pouště... to je jízda....řidič rozdá ochranné brýle a frčíme.... jízda jak na horské dráze... vlastně horší... vyjede vždy na špici duny a pak je přímo sráz dolů... bugina se nepřevrátí... nic pro slabé povahy... několikrát stavíme na focení... je to nádhera... chvíli jsem asi trochu zelená i přes svůj spálený obličej, ale užívám si to... Jedeme až nad opuštěnou pouštní oázu.... všichni lezeme dolů, protože tam bugyny sjet nemohou... s karimatkou a MP3,abychom meditovali... V oáze rostou manga... bavlna, fíky a další stromy... úžasné... jen mě děsí jak polezu nahoru k bugyně... ale zvládnu i to...
Po návratu skáču znovu do bazénu a úžívám si koupel... Jsem spálená a bolí mě to, takže mám klobouk a mažu se a mažu.... oběd - chřestová krémová polévka a rýže za cca 15 solů... tedy za cca 100Kč.

Pak balíme a jedeme do Ica, je domluveno, že se dostaneme do neveřejného muzea se speciálními kameny.
Asi hodinu máme volno... dostaneme se tedy poprvé na net... alespoň na chvíli... posílám první krátký mail do cz....

04.02.2010 14:37 | stálý odkaz

Peru 14.1. - Paracas

Až ráno zjištuji ze střechy hotelu, že jsme u oceánu... mám ještě čas než bude snídaně a tak neodolám a vyrážím... na ulici se zde toulají poměrně velcí psi - typu rotvailer... naštěstí mě ignorují... jdu směrem k pláži/přístavu... sbírám mušle a pozoruji ptáky... Dostanu se na cca 2m k pelikánům... mají hnědé zbarvení... Je tu krásně... Snídaně je podobná té v Limě - housky, máslo, čaj a fresh z papayi.
V 10h jdeme na loď... každý vyfasuje oranžovou vestu... sednu si dopředu s Míšou, ale nakonec se Míša musí vyměnit s PCH, aby mohl překládat...
S cesty lodí na moři jsem měla největší strach, že mi bude zle... Loď jede velmi rychle a naráží o dno jako kdyby člověk dělal na vodě placáky... fuj... dělá se mi blbě... Serchio troubí na velkou škebli - zdraví silová místa a silové zóny a aktivuje energii... Dojedeme před obří "kaktus" nebo vidlici... jen vydechnu... tak to je ono... - znám to z průvodce o Peru, kterého jsem četla ještě v cz... PCH mě nakonec drží za ruku,aby mi nebylo zle... chudák.. je mi ho líto,ale alespoň nebliju:-). Silové místo je opět pro rozvoj třetího oka. Po chvíli jedeme dál - jsou tam lvouni, tuleni, pelikáni, kondoři a tisíce dalších ptáků... nádhera... Ve vodě jsou na skále vidět nalepené oranžové hvězdice a jiné mořské potvory... Je to tu zde energeticky velmi silné...
Na zpátek jedeme velmi rychle... najednou mi dochází, že tohle moje cestování není rozhodně poslední... a že chci mít vedle sebe partnera, který to dokáže chápat a který mě v tom dokáže podpořit a to i za cenu, že bych měla být sama...
Po výletu lodí vyrážíme busem dál směr rezervace... na oběd se stavíme v Laguně, dá se zde koupat, ale nevím proč - nechce se mi a radši se jdu projít na skálu nad restaurací... Dobře jsem udělala... sice jsem spálená i přesto, že jsem se ráno namazala OF50, ale několik lidí skončilo po koupání s bodlinou od ježků... K obědu je ryba a hranolky - mňam:-). Ptáci zde v zálivu tančí ve vzduchu.... Pokračujeme busem směr ICA, kde máme prý ubytování s bazénem...už je tma.... na pokoji jsou ale mravenci - já bych to neřešila, ale moje spolubydlící vyšiluje a tak nám zařídí jiný pokoj - a mám samotku... luxus... krásný pokoj... K večeři si dám mango - nádherně voní a je výborné...
Vykoupala jsem se v bazénu... pak na pokoji z hrůzou zjišťuji, že jsem červená v obličeji jako rajče! nezdálo se to, foukal pořád hodně vítr a tak jsme skoro všichni spálení.... holt zítra budu chodit s kloboukem s budu se mazat 50tkou několikrát denně... spálená kůže mě bolí ještě další 4 dny... Odevzdávám MP3ku,aby mi Hana mohla nahrát hemisingy - ráno už budeme meditovat s nahrávkami. Tak jsem zvědavá co mě čeká... PCH je úžasně milý. Celá skupina je prostě tým... Michal mi už 2x rovnal záda pomocí shiatsu - umí to bezdotykově... je fakt machr.
Šaman jí všechno co my a vtipkuje a je velmi přátelský... Cítím se skvěle... můj zdravotní stav se rozhodně zlepšil... možná je to podnebím... nebo kdo ví...?
Shodli jsme se na tom, že není čas řešit co se děje v cz... nedostali jsme se stále ještě nikde na net... jsem šťastná... jsem unavená a jdu spát...
04.02.2010 14:14 | stálý odkaz

Chilca - Peru 13.1.

Kolem 11hodiny vyrážíme z hotelu do Chilca. Jede s námi šaman Serchio... šaman je s námi po celou dobu, aby nás chránil a aby s námi pracoval... Jak moc je jeho práce prospěšná a jeho funkce důležitá zjistíme až časem... Není to zcela obvyklé,aby šaman cestoval se skupinou... máme štěstí...
Jsme v Chilca...Jsou zde jezírka s léčivým bahnem. Místo je známé také častým výskytem UFO. 50% peruánců věří v existenci UFO a obyvatelé Chilca často pozorují výskyt ufonů:-), dokonce na místní radnici mají k dispozici nahrávky s důkazy o návštěvě ufonů...
Jezírka s léčivým bahnem jsou tu hned tři.

První léčí kožní problémy, druhé je pro rozvoj mimosmyslového vnímání, na léčbu nervových chorob a rozvoj 3. oka.
třetí je na plodnost a gynekologické potíže... polovina obyvatelek Chilca, které se vykoupali, tak mají dvojčata... Voda v jezírkách je slaná a celkem teplá... všichni se koupeme a natíráme léčivým bahnem, které páchne sírou... užíváme si první koupání v Peru:-). Vedle jezírka je jezero s totálně zelenou vodou... brčálově zelená... doma by do ní nikdo nevlezl... tady do toho jdou všichni.... šaman se koupe s námi a je tu i několik peruánců...
Šaman pochází z Chavín - místo 3500m nad mořem v horách.... veze si sebou bubínek, který je zdoben obrovskýma šupinama... průmer tak 7 cm -až potom se dozvím, že jsou z ryby paiche - z největší sladkovodní ryby na světě...
Serchio se na nás usmívá a je moc milý...Mluví španělsky... anglicky umí jen pár slov... škoda...
První jezírko je hluboké cca 50 cm... další jsou hlubší, ale všude stačím... V druhém se na radu PCH ponořím i s vlasama... Fouká zde vítr od oceánu a tak je mi po chvíli dost zima... Serchio mě po celou dobu co jsem ve vodě pozoruje... mám pocit že na mě pracuje...
Po koupání nás jde 23 na jídlo... máme vegetariánskou stravu... Trvá jim víc než hodinu než se jim vše podaří připravit a uvařit... K jídlu máme peruánské brambory se žlutou omáčkou s olivou a vařeným vajíčkem, pak zeleninovou polévku ve které jsou špagety, zeleninový salát - z rajčat, okurky, avokáda.
PCH si s námi povídá... jsme zde víc než 2 hodiny... Cestou sem sem viděla min. 20 druhů ptáků.... Jedeme asi hodinu, dorážíme do 2** hotelu. Je hezčí než ten v Limě... je večer a tak jdeme spát...


04.02.2010 14:00 | stálý odkaz

Peru - odjezd z Prahy směr Mnichov... Atlanta... Lima....

11. ledna
Jsem mírně nervózní z toho, že nevím kdo se mi bude starat o kočky a o psa... Přitel se mi několik dní neozval a pak napsal, že je se zápalem plic v nemocnici...když hledám náhradní variantu, tak se najednou ozve, že se o ně postará a že pro ně dojede... mám o něj strach, ale cítím úlevu, že o ně bude postaráno....
V průběhu dne na mě padá smutek z odjezdu... nevím proč protože jsem se celou dobu moc těšila...
Loučení s přítelem ani jeden z nás nezvládá, mám slzy v očích a jsem ráda, že loučení neprodlužuje, vezme zvířata a odjíždí... brečím ještě v průběhu celého večera... proto radši odjíždím na nákup do tesca - koupit jídlo na cestu... Večeřím a dobaluji zavazadla. Hlavně abych nic důležitého nezapoměla... i když moje matka tvrdí, že nejdůležitější je vždy mít pas a peníze, ostatní už si člověk obstará... Letím přes USA, takže mám ještě ESTA... Venku je sněhová kalamita... sníh jsem poctivě odklízela už několik dní, jen abych měla jistotu mobility... naší ulici bohužel neprotahují technické služby a tak když by sněhu bylo hodně, tak bych se nikam nedostala...
Dobře to dopadlo... na Hlavní nádraží se vezu sama svým autem a můj Ex ho veze zpět ke mě před dům...
tam už se po chvíli setkávám s dalšími 10 spolucestujícími....

23:45 odjezd z Hlavního nádraží mikrobusem směr letiště Mnichov.
Před hranicemi rozesílám ještě rozlučkové sms... hlavně pro Vendy, o kterou se bude starat její otec... dojdu si na WC a prohodím pár slov s ostatními... jinak jízdu prospím...
Jsme tam brzy - už ve 4:45, letíme až v 10h.
Setkáváme se s druhou částí naší výpravy, která letí jiným letem přes Madrid - tedy spíš neletí... jejich let má 3 h zpoždění... my letíme na čas. Dokonce k nám na letišti před odletem promlouvá kapitán - typický Amík - ale je milý, oznamuje, že v Atlantě budeme určitě min. o hoďku dříve a že nám to určo nebude vadit... Na letišti se všichni seznámíme a potykáme si... Mám problém si zapamatovat všechna jména...
vyžádala jsem si u přepážky sedadlo do uličky, abych pak nemusela v případě potřeby někoho spícího přeskakovat... a dostala jsem sedadlo vedle M - je z vých. čech, je mu kolem padesátky a je moc fajn... Cestou bylo docela dost turbulencí... hraju hru Chainz... něco jako tetris, téměř celý let - dokud nenahraju rekord a nezavařím obrazovku:-) krám jeden... přestalo to fungovat...Ve 2:30 (místního času) přiletíme do Atlanty. Přistání v USA je hladké... letiště je celé ve výstavbě... Musíme vyplnit 2 formuláře a snímají nám otisky a duhovku... dokonce nás zouvají i z bot... Letiště je obrovské... je to zde rozdělené na 6 částí... propojené vlakem... Máme přes 2 h čas. Dáváme si zmrku v Mc... V letadle do Limy sedím vedle peruánců... Let do Limy trvá 6 a půl hodiny. Zavazadla nám poslali přímo z Mnichova až do Limy...
V Limě na nás čeká Hana - asistentka PCH. Měníme si peníze. Kurz je 2,785/1$.
Vyměním si jich 300. Pak jedeme asi hodinu busem do Limy do hotelu. Tento autobus s námi pak bude cestovat ještě několik dní než odletíme do Tarapota.
V hotelu dáme sprchu a jdeme spát...
Ráno nás čeká snídaně - čaj, míchaná vejce, houska, máslo, marmeláda a džus vymačkaný z ovoce (freshík).
Skupina, která letěla přes Madrid dorazila prý až v 6,30 ráno a bez zavazadel... - ty seženou až za 2 dny... docela síla... aby mohla Hana zavazadla pro všechny vyzvednout, a abychom mohli pokračovat plynule dál, tak bylo potřeba,aby všichni kdo zavazadlo nemají, došli k notáři.Tam po nich kromě podpisu chtěli i otisk prstu:-).
Bohužel se nedostaneme na net... a mě a několika dalším nefunguje mobil... i přesto,že mám roaming a ptala jsem se u svého operátora, tak mobil nejde... je to aparátem - ten nemám něco co je v Americe třeba... no co... přijímám to... všechno má svůj důvod a tak teď 3 týdny kromě pár okamžiků nejsem ve spojení...
04.02.2010 13:27 | 0 komentářů | stálý odkaz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se